SECOND–FORMS 4
27.11.2014 - 11.01.2015 | Leos Janacek Memorial of the Moravian Museum
Smetanova 14, Brno 602 00, Czech Republic
curated by Jiří Zahrádka
This year we have organized, already for the fourth time, an exhibition on the interpretation of sheets of music of one of the most noticeable composers of the 20th century, Leoš Janáček, through Czech and foreign plastic artists. The main idea is the connection of Janáček´s work with the world of plastic artists and the art loving public and the question of the possibility of mutual communication between music and picture, between the musical and plastic expression. The concept of the exhibition was the following: each of the participating artists received a notation of one of Janáček´s compositions, either in printed form or as a facsimile of the composer´s autograph, according to the artist´s choice. The artists could thus react to the graphic form of the work, the text component or the music content encoded in the notation.
This year´s exhibition respects again the principle of the choice of the artists so that the final result includes as various approaches to the given task as possible: Karel Adamus, Peter Graham, Annegret Heinl, Dalibor Chatrný, Pavel Korbička, Ivan Kříž, Aleš Lamr, Jan Steklík, Lenka Sýkorová, Milos Šein, Jiří Šigut and Miroslav Šnajdr.
The exhibition accompanied by a catalogue is part of the international festival Janáček Brno 2014
Milos Šein / Speech Melodies
Transformace Janáčkových nápěvků představují jeden z potenciálně možných způsobů nahlížení, čtení, interpretací a reinterpretací těchto svébytných dokumentů. Některé listy graficky zmnožují jednotlivé expresívní výrazy v řetězcích přepisů, kdy se písmo postupně ztrácí a znovuobjevuje v nových a nových variacích, původní zvukový impulz je rozvíjen v obrazových situacích, jež lze číst opět sluchově. Podoby řeči jsou tu znovu a jinak ohledávány někdy pomocí konfrontace psaného obrazotextu s kolážovanými útržky původních Janáčkových notací a textů, nebo též s obrazy podnětů, k nimž se některé původní nápěvky vztahují – jako oživené předměty (židle, dveře), petrifikované notace projevů živých bytostí (ptáci, lidé) či bytostí imaginárních a halucinativních – například čert. Výsledné transformace lze vnímat jako předmětné básně, jako expresívní obrazotext a také, nikoliv v poslední míře, jako svébytné partitury.
Odkazy ke konkrétním Janáčkovým nápěvkům jsou vždy přesně uvedeny, respektují současný systém jejich archivace a tak je v každém případě možné posoudit, jaký je konkrétní vztah mezi původním notačním záznamem a jazykově předmětným rozezněním v nových sonických obrazoprostorech. Možné partiturní způsoby nástrojových interpretací i čtení modů, směrových orientací, temp, času a ech jsou pak zcela volné.