Rané fotografie / 50-60

Setkání s fotografiemi Miloše Šejna vyvolává ve mně několik myšlenek, v jejichž ovzduší se mohou vynořit obrysy smyslu tohoto žánru v celkovém směřování Šejnovy tvorby. Sugesci celistvosti navozuje tato tvorba svým vnitřním napětím mezi mnohostranností a sevřeností a představou o organizujícím řádu světa, která se projevuje syntetizujícím úsilím provázeném trpělivostí při zdolávání jednotlivých stupínků směřujících k celku, přitom však zachovávajícím soustředěnost na ohraničenou oblast.K pojetí těchto mých poznámek přispívá i to, že fotografii považuje Miloš Šejn za okrajovou, i když ne snad méně závažnou oblast svého snažení, jehož centrum vidí v malířském projevu přesto, že dokonce snad ještě dříve, než začal malovat, fotografoval. Přitom může připadat paradoxní, že tento soubor fotografií jest vlastně jeho výtvarným debutem. Cesta po strmém svahu je však vždy pomalejší a málokdy přímočará. Šejnovo přesvědčení o okrajovosti.fotografie nevyvrací ještě skutečnost, že i při specifičnosti fotografie se v ní projevují některé rysy souznějící s celkovým směřováním jeho výtvarného díla. V pohledu na předložený soubor vystoupí tyto rysy do popředí.

Fotografování bylo od počátku spjato u M. Šejna se zájmem o přírodu, který ovšem nikdy nebyl pouhou estetickou zálibou, ale byl spojen s jejím studiem a po jistý čas až s úzce odborným vyhraněním. Období ornitologické horečky, kdy po hodiny vyčkával skryt v porostu na břehu rybníka na příhodný okamžik pro smáčknutí spouště, bylo šťastné spojení dvou technicky dokonale zvládnutých odborností, přičemž fotografie byla podřízena přírodovědeckému zájmu, ale tento zájem současně nacházel výraz především právě ve fotografii Ovšem poznávání organického řádu, které přináší vědecký pohled, nebylo tou pravdou, jejíž objevování by pociťoval M.Šejn jako svou pravou realizaci A tak se přesunuje jeho zájem stále více na vyjádření, které se označuje jako umělecké. Tendence ke specializaci, prozrazující i nejeden rys jeho povahy, zůstává příznačná pro způsob tvorby, která při zaměření na určitý problém vychází na jedné straně z důkladné faktické znalosti toho, co je předmětem ztvárnění i způsobu, který pro toto ztvárnění použije. A tak přesto, že ve vystaveném souboru nenajdeme žádnou odbornou fotografii, považoval jsem za důležité se o tomto pohledu zmínit, neboť je i zde skrytým východiskem objevování tajemství řádu přírody. Jeho chápání je v lecčem podobné Calloisově pohledu "příčných věd", který hledá společné zákonitosti mezi jednotlivými přírodními říšemi a současně odhaluje přírodně ukotvené funkce výtvarné formy, jejího zrodu a růstu v ploše či prostoru díla.
...

Světlo v kamenech
Jan K. Čeliš. 1977