BÝTI KRAJINOU
Objevná a monumentální výstava Šejnova rozsáhlého konceptuálního díla shrnula prostřednictvím dokumentace ve fotografiích, videu a ve filmu čtyřicet let umělcovy práce v oblasti performance a tělových akcí v přírodním terénu. Od ideje „návratu k přírodě“ až po tělové akce, vyjadřující hluboký osobní vztah k zemi, umožnila sledovat fascinující záznamy formující současný vizuální jazyk nových médií. Umělcovo dílo propojuje současné přírodovědecké poznatky s emocionálním i tělesným prožitkem krajiny a bezprostřední kreativitou. Vizuální výraz jako svorník racionality a citlivosti uměleckého sdělení. Fascinující řeč dotyků, tělesného sdílení a soucítění v interakci s elementární energií materie země a živlů.
Věra Jirousová
27.12.2010
Šest nejpozoruhodnějších výstav roku 2010 / Deník Referendum
Miloš Šejn pracuje v oblastech vizuálního umění, performance, zabývá se problematikou vizuálního vnímání a organizuje workshopy, jako je Bohemiae Rosa. V současnosti učí multimédia a souvislostem mezi přírodou a uměním jako přirozeným potřebám mysli na Akademii výtvarných umění v Praze. Zaměřuje se na okamžité kreativní možnosti, vycházející ze vztahů historické humanizované krajiny a celistvé přírody. Ve svých dílech, které mají podobu dotykových kreseb, procesuálních svitků, autorských knih, ale také tělového a zemního umění, performance, videoartu a poezie, zachycuje a vyjadřuje prožitky provázející jeho komunikaci s přírodou a krajinou a současně postihuje cosi z podoby této krajiny a přírodního dění. Tato výstava soustřeďuje akce a díla, v nichž samotné umělcovo tělo funguje jako výlučné expresivní a obrazové médium a jež jsou zachytitelné jen optickým obrazem a zvukovým záznamem na fotografii, videu nebo filmu.
Šejnova tvorba koření v hlubokém zájmu o přírodu, který se projevoval od raného dětství. Od počátku šedesátých let dvacátého století během putování krajinou fotografoval, kreslil, sbíral a popisoval svá pozorování přírody. Stěžejním rysem Šejnova vztahování se k přírodě, který charakterizuje celé jeho dílo, je jednota a prostupování objektivního, cerebrálního, pozorovatelského přístupu ke světu přírody se subjektivním, intenzivně fyzickým, prožitkovým. Jeho umělecké tvoření by nikdy nezískalo svoji jedinečnou povahu a hloubku, pokud by nevycházelo z celoživotního systematického pozorování a poznávání přírody a hluboké znalosti dějů, jež se v ní odehrávají.
Od konce šedesátých let začal Miloš Šejn vědomě usilovat o to, aby přetransformoval své pocity z krajiny do tvaru, který by bylo možné nazvat uměleckou formou. Úvodní část výstavy připomíná v stručném výběru jeho rané tělové aktivity – chození, bloudění, kontakty těla, rituály či meditace, které se odehrávaly často v jeskyních a roklích v reakci na prostor, morfologii i pociťované síly daného místa. Prostředí jeskyní a skalních labyrintů jej rovněž inspirovalo k sérii unikátních ohňových kreseb (především Vymezení prostoru ohněm, v jeskyni Mažarná ve Velké Fatře na Slovensku v červenci 1982). Fotografie zachycují jeho ohledávání jeskynního prostoru světlem – zapálenou pochodní, s níž putoval v podzemním labyrintu.
V polovině 90. let ovlivnilo Šejnovu tvorbu zásadním způsobem poznání tělové techniky Body Weather, kterou vyvinul slavný japonský tanečník Min Tanaka, zčásti v reakci na postupy tance butó. Videoperformance a souběžně vznikající barevné fotografie z posledních patnácti let, které tvoří jádro této výstavy, představují v Šejnově práci nový důraz na transformaci pomíjivých tělesných plastik do permanentních zvukově-obrazových záznamů těla – estetických artefaktů. Jsou nejen záznamem o komunikaci těla / mysli s přírodou a krajinou, ale také kontinuálním ověřováním možností, jak převést taková prchavá setkání do formy trvalého, esteticky významného artefaktu.
Záznamy autorovy tělové práce otevírají pohledy na okamžiky dotýkání, splývání a prostupování těla a krajiny. Na dílech z posledních let je můžeme vidět ve dvou polohách. Některé fotografie vizuálně zachycují Šejnovy tělové skulptury zasazené do širšího krajinného rámce. Na opačném pólu jsou obrazy, které fixují okamžiky mikrointerakce těla a krajiny. Ony letmé, zdánlivě zcela banální momenty, jež si normálně v proudu konání vůbec neuvědomujeme, jsou však podstatou Šejnova dotýkání a prostupování těla se zemí, vodou a vzduchem. Fotografické obrazy a záznamy videoperformancí doplňuje výběr kamenů a jiných přírodnin sesbíraných autorem během jeho putování a pobývání v krajině.
Z textu Ladislava Kesnera
Býti krajinou