← Zpět na akce

ARCHIVY & KABINETY

Termín
14. 6. – 2. 9. 2012
Místo
MUSEUM OF EUROPEAN ART & U RYTÍŘE GALLERY, Liberec, CZ
Typ
Speciální projekt
This exhibition is the most extensive probe into the work of Miloš Šejn just from the perspective of his personal archives and what might be called the cabinet or a personal museum.

kurátoři Zuzana Štěpanovičová a Luděk Lukuvka

Oblastní galerie v Liberci / MUSEUM OF EUROPEAN ART
contributory organization
U Tiskárny 81/1
460 01 Liberec V
T. +420 485 106 325
F. +420 485 106 321
oblgal@ogl.cz

GALERIE U RYTÍŘE
Náměstí Dr. E. Beneše 1
460 01 Liberec 1 - Staré Město

MUSEUM OF EUROPEAN ART
Galerie U Rytíře

Paralelně s výstavou vychází 120 s. publikace s více než stovkou reprodukcí. Kromě obsáhlého výběru z autorových deníků obsahuje též dosud nepublikované texty Václava Cílka, Jana K. Čeliše, Věry Jirousové a Zuzany Štěpanovičové.
objednat knihu

Požár Archivů a Kabinetů Srdce, foto J. Štěpanovič

Frank van de Ven 14. června 2012, úvodní performance, foto: J.K.Čeliš

Text je v díle Miloše Šejna médium stejně důležité jako ta ostatní, která je možné shrnout pod jedním pojmem výtvarná, protože Šejn je výtvarný umělec, ale vlastně zahrnují řadu aktivit od „klasických druhů“, tedy kresby, malby a fotografie, přes performance až za hranice útvarů, které jsou tvorbou nově a nově definovány. Má mnoho podob, může být součástí kresebného sdělení, vepsán do obrazové plochy listu autorské knihy či malby, proměňuje se sám v rozmáchlou či minuciózní kresbu a znak/šifru, usilující o totální uchopení reality, stejně jako pečlivá, precizní deskripce v názvech prací či komentářích k nim. Ty se stávají, například u tělových plastik či jiných osobních a intimních inter-akcí s krajinou, nebo naopak veřejných performancí, vedle fotografií či videa, jeho další či dokonce jedinou stopou/záznamem. Vedle kreseb, autorských knih či dalších prací intermediálního charakteru nabývá text dalších podob v transkripcích/transformacích primárních textů (vytvořených „rukou“), které jsou pokračováním práce s původním textovým záznamem, reflexí (vzpomínkou či navrácením) autentických okamžiků tvůrčí aktivity v přírodním prostředí i jednou z možností prezentace svých projektů.
Prezentace vlastního díla je jednou z funkcí i textového souboru nazvaného Požár Archivů a Kabinetů Srdce, který je jádrem této publikace.Tento způsob chápání autorské práce utváří též myšlenkovou osu výstavy Archivy a kabinety v Oblastní galerii / Muzeu evropského umění v Liberci.

Dvě části autorova archivu z padesátých, šedesátých a sedmdesátých let.

Kabinet stromu identity
Hrůza a krása v srdci malého dítěte. Co zde připsat? Art deco plastika Harlekýnovy démonické grimasy, možná důležité pro předválečné chápání salónní krásy tajemství v severních Čechách a nekonečná a úhrnná krása barevnosti rybaříka na modré zátoce.
Vedle několika modrých otcových vazeb se skrývají strýcovy překlady Maharišiho či Vivekanandy, jenž pak on, Bohumír Šejn, předčítával na přelomu padesátých a šedesátých let v rámci sezení přátel v ateliéru Hany Wichterlové. Spisy leží na fragmentu knihovny, oblíbeném dílu Brehmova Života zvířat a záhadné monografii Dějin společenství Rosenkreutz, jehož obrazové tabule pro mne byly záhy velmi zásadní.
Jsou tu i papíry pro kresby v sériích, svitek březové kůry jako kniha a soubor otcových knihařských kostek.
Níže pak relikty rodiny: Spiritistická kresba J. Kotziana zvaného Solferino (17. září 1924), Sudkova fotografie Černé hlavy Hany Wichterlové a zejména její kresby pro naši rodinu doporučených jógických pozic z roku 1957.
Další dětský papírový filmový svitek, první sebrané kameny a mé pozdější pečetě Roklí z osmdesátých let.
Ještě nížeji otcovy dózy léčivých bylin a jedna z prvních krabic mého archivu z padesátých let. Deníky, přístroje, barevné stupnice…

Kabinet fyzikálních mystérií
Váhy (na nichž jsem dlouhá léta rozvažoval ingredience svých fotografických vývojek třístupňové gradace), míry, karátové relace k cenám drahokamů a několik obsidiánových pozdně paleolitických nástrojů z některé slovenské jeskyně, jejíž jméno jsem zapomněl, a jež mi věnoval Václav Cílek při našem prvním setkání někdy počátkem 90. let. Jeden takový kámen nosím vždy v kapse, říkal mi tehdy, abych byl schopen každodenního procítění dotyku s tím světem, jehož vrcholným dílům už téměř nerozumíme.
Kondenzor zvětšovacího přístroje Magnitarus, s nímž jsem pracoval během osmdesátých let téměř každodenně. Byl též součástí videoinstalace v rámci mezinárodního sympozia FUNGUS v minoritském klášteře v Plasích roku 1994. Obraz, zvuk, vodní architektura, kostra duše mého těla a stavby těl ostatních tvořily nedílnou jednotu s Měsícem onoho večera.
Relikty mé chemické laboratoře, jejíž rozměry nebezpečně expandovaly počátkem šedesátých let.
Jedna z reflektorových žárovek a vzpomínka na cesty, kterými jsem procházel k výbuchu světel.
Koroze měděného dna hrnce. Rodině sloužil k činnostem každodenního života - pro mne, zřejmě velmi neprakticky, znamenal cosi záhadnějšího. Var, páření, proměny barev, otázky, nepochopení, čekání.

Kabinet kreativní tvořivosti
Muzeum, koláž, předměty studia.
Zcela nahoře spočívá tělo kameny transformované větve z poměrně nedávné doby.
Níže pak něco přírodnin z mého pracovního stolu, tak jak se vyvíjel během let. Vpravo ale i odměrka s lahví zlatého prachu. Obojí velmi staré, zároveň ale použité poměrně nedávno v rámci performance Zlaté vltavské vody na piazettě Národního divadla v Praze, jako součásti Quadrienále scénografie.
Úplně dole je opět časový mix: jeden z dílů mého malého muzea z počátku šedesátých let, ale i žlutým lišejníkem pokrytá větévka z lomu Kobyla v Českém Krasu, odlomená cestou s Frankem van de Ven, či švédské mechy, sebrané při bloudění severskou tajgou kolem studia Haglund Skola se SU-EN.

Kabinet poselství knih
Knihy. Vědění. Mé záznamy z opakovaných procházení Javořím potokem mezi rašeliništi Černé hory a údolím Úpy v Krkonoších mají intimitu i vesmírnou monumentalitu. Také vzpomínky na minulost a okamžitě uplývající přítomnost. Slova utíkají a někdy snad osahávají budoucnost.
Korpus leží na starších knihách podobných témat, dva jsou noční transformací his-torických knih. Na vrcholu Zebína, v podhůří Krkonoš jsem imaginoval místo do textů Ovidiových Metamorfóz a Novalisových Hymnů noci.
Celek instalace spočívá na nalezených seismických knihách hnědouhelného dolu Mayrau u Kladna, autorizovaných jako nalezené knihy.
Seba. Jeden z největších sběratelů své doby. Jak vložit pochopení a barevnost přítomnosti.
Vzadu:
Berounka / Sv. Jiří, v místě proměny řek Mže, Radbuzy a Úslavy v nové pojmenování toku, roztavené olovo vlité do vody v místě, pozlaceno, 49˚45’50.52“ 13˚24’44.42“,
7. 7. 2002
Mlynářův snář (snář z 19. století v mouce). Je též rekvizitou filmu HYPNEROTOMACHIA MOLITORI / Miller’s Visions 2009.

G / LVNA, video-sonická instalace, 1994-2012