Ani labuť ani Lůna

Kurátor: Alena Beránková

Konceptuální umělec Miloš Šejn (1947) zkoumá myšlenku místa jako fyzického a zároveň duchovního označení specifické části krajiny a právě to přináší do své site-specific instalace v odsvěceném kostele v Litoměřicích. Svou fascinaci živou přírodou prezentuje v obrazech, objektech a fotografiích, které propojují krajinu Českého ráje a Českého středohoří. Interiér kostela otevírá jeho instalace Kousek Měsíce, která se skládá z Petriho misek naplněných vodou a uspořádaných tak, aby opisovaly velký kruh. Instalace levitující nad zemí připomíná hmyzí oko se specifickým vnímáním pohybu a rozmazáním okolí. Přítomnost vodních nádob v kostele také evokuje posvátné studny a prameny rozptýlené po krajině. Toto dílo je doplněno dalšími třemi kruhovými objekty/obrazy z barevných pigmentů. Tyto velké kruhy se stávají nadrozměrnými Petriho miskami, v nichž Šejn pěstuje živý obraz přírody, stejně jako se biologické kultury pěstují v laboratorních miskách. Tyto objekty/obrazy lze chápat také jako zornice, které zprostředkovávají naše vnímání světa.

V bočních kaplích pracuje Miloš Šejn s atypickými intervencemi do jednotlivce a poněkud zchátralými oltáři. Do prázdných prostor po kladních kamenech aplikoval pigmenty odebrané z významných míst, přičemž čerpal z tradice fyzické přítomnosti křesťanských mučedníků. Tyto fyzické stopy krajiny poukazují na posvátnost Země a tímto způsobem reinterpretují jedinečnost místa, myšlení a víry. Přírodní materiály, které Šejn používá, souvisejí s putováním nejvýznamnějšího českého romantického básníka Karla Hynka Máchy, který tragicky zemřel v Litoměřicích v roce 1836. Jako první v dějinách české literatury otevřel potenciál pro hlubší pochopení významu přírody. Tyto intervence do bočních oltářů ve dvou kaplích proti sobě doplňují dvě kompozice z oděvů a textilií. Šejn vytvořil Věc času z oděvu, který patřil jeho matce, kostýmu z jednoho ze svých obrazů a japonských oděvů, které používal ve svých performancích. Tyto textilie, reprezentující památku jeho rodiny a jeho umění, dočasně vytvářejí v kapli místo, kde se vzpomínky projevují.

Modrá, 1964-1965, happening, rekonstrukce

Japonská sukně odráží umělcův zájem o japonskou kulturu, zejména o taneční divadlo známé jako buto, zaměřené na intenzivní prožívání zpomaleného pohybu, jímž tanečník objevuje dříve neznámé síly skryté uvnitř. Druhý objekt, Závoj místa, pracuje s lidskou postavou a malbou ve třech rozměrech.

V presbytáři se nachází instalace Hora jako zřícenina v pólovém světle. Vrstvení kovových relikvií v kombinaci s videoinstalací, zvukem, dřevem a barvou představuje horu obecně, ale také horu (a hrad Trosky, který na ní stojí), která je cílem zamilované ženské protagonistky v Máchově díle Ani labuť, ani měsíc. Během posledních dvou století se hory staly důležitými reprezentanty krajiny a jejího duchovního vnímání. Vytvořením vlastní hory Šejn nejen vyjadřuje svůj subjektivní vztah ke konkrétnímu místu, ale zároveň jej reinterpretuje. Vany, konve a kbelíky představují rybníky, jezera a řeky v rituální oslavě života. Videoinstalace a audio nahrávky dokumentují umělcovy performance spojené s jeho máchovskými toulkami a ponořením se do krajiny. Nad touto instalací je levitující objekt s názvem Mrak. Větev smuteční vrby pokrytá bílým pískem z míst, kudy Mácha putoval, se stává autentickou součástí tohoto posvátného prostoru a je vystavena hře slunečních paprsků pronikajících bočními okny kostela.

Colorvm Natvrae Varietas, 1956-2025

Hluboký vztah Miloše Šejna k přírodě se projevuje i v tom, jak si ji osvojuje a sbírá její části, aby vytvořil svůj „persona! archiv Země“. Barevné pigmenty, písek, hlína, sádra, peří, kosti, kořeny, kameny, polodrahokamy, klacíky, květiny, tráva a hmyz, které po mnoho let sbíral, jsou součástí variabilního objektu s názvem COLORVM NATVRAE VARIETAS, instalovaného v jižní oratoři kostela. Zde v Litoměřicích použil téměř dva tisíce různých přírodních materiálů uložených v Petriho miskách a uspořádaných vedle sebe, aby vytvořil bohaté pole barev. Diváci mohou tuto instalaci vnímat jako abstraktní hru barev, ale také jako znázornění konkrétních míst. Různé způsoby vnímání naznačují nejednoznačnost našeho poznání světa v širším smyslu.

Šejnova instalace Záznamy krajiny na stěně varhanního kůlu kostela fyzicky zpřítomňuje krajinu Českého ráje kolem Turnova v kostele. Tímto způsobem obnovuje původně název Českého středohoří, neboť až do poloviny 19. století byla vysoce úrodná oblast kolem Litoměřic známá jako Český ráj. V letech národního obrození však bylo okresní obyvatelstvo převážně německé, což vedlo k přenesení názvu na oblast s bohatým přírodním a kulturním dědictvím, která se nachází sto kilometrů východně. Šejnova instalace tyto dvě krajiny propojuje. Představuje sedm obrazů, přírodních pigmentů zapracovaných do netkaných textilií. Umělec tyto pigmenty nanášel přímo na obrazy otiskováním přírodního prostředí pomocí prstů a zanecháváním stop vlastního těla ponořeného do prostředí. Tímto způsobem nevytvářel obrazy ani imitace přírody, ale zpřítomňoval konkrétní krajinu a okamžik bytí v ní a soužití s ​​ní. Individua! Místa, tajemné štěrbiny ve skalách, temné lesy a tichá údolí představují bohatství barev a tvarů v samotné přírodě. Šejnovo dílo je kromě zájmu o přírodu dlouhodobě formováno láskou k poezii Karla Hynka Máchy, především básníkovým emocionálním prožíváním života a úctou ke krajině. Kromě práce s pigmenty z míst, která Mácha navštívil, Šejn v 60. letech 20. století vytvořil sérii fotografií ze svých vlastních toulek s názvem Cesty s Máchou. Tyto velkoformátové a převážně černobílé fotografie mapují jeho procházky po Krkonoších a jejich podhůří. Vystavené fotografie jsou výběrem z cyklu. Nejde pouze o dokumentování Šejnových toulek, ale o osobní svědectví inspirované jeho romantickým předchůdcem.

Druhá vystavená fotografická série pracuje se Zeleným mužem, mytickou postavou představující divokou přírodu a ducha lesa. Na rozdíl od tradičního divokého muže s listím rostoucím z úst se umělec ponořil do nového Trojického rybníka na Jičínsku a nechal se pokrýt sladkovodními zelenými řasami z třídy Zygnematophyceae, konkrétně druhem, který se vyskytuje pouze v nejčistší vodě. Vláknité řasy pokrývaly umělcovo tělo, vytvářely druhou kůži a dodávaly mu vzhled sochy. Šejn, vystavený fyzickému nepohodlí, prožíval chlad a bolest a celý pokrytý řasami hledal způsoby, jak splynout s prostředím a stát se součástí neuvěřitelného živého organismu, kterým je vodní svět.

Ačkoli každé Šejnovo vystavené dílo je samo o sobě autentickým svědectvím, jednotlivé artefakty v jeho site-specific instalaci pro Litoměřice dohromady vytvářejí dokonalý celek. Výstava je prodchnuta umělcovým hlubokým citem ke krajině, přírodě a odkazu Karla Hynka Máchy a zároveň jeho hlubokou úctou ke světu baroka. Všechny tyto aspekty spojuje vizuálně atraktivní a esteticky přitažlivá krajina Českého ráje a Českého středohoří, včetně symboliky v nich zakotvené. Při práci s přírodou a splynutí s ní umělec reflektuje spojení mezi svým fyzickým tělem a prostředím, a tím upozorňuje na Zemi jako živý organismus, jehož přirozenou součástí je lidstvo. To rezonuje se současným výzkumem mysli a vědomí: aktivní a vědomé prožívání vlastní tělesnosti nás vede k pochopení přírodního prostředí a lidské existence v něm. Neustálým zkoumáním a obdivováním přírody nám Miloš Šejn odhaluje její tajemství a vede nás k nejhlubší podstatě života.

Alena Beránková

https://www.galerie-ltm.cz/2025/06/04/milos-sejn-ani-labut-ani-luna/