IDENTITA

Nová zkušenost veřejného komunikačního prostoru vede k nové formulaci vztahů mezi sférou veřejnou a soukromou; vnitřní a vnější, duchovní a sociální, tělesnou (smyslovou) a mediální ve smyslu jejich vzájemného propojování a prostupování nebo transpozice. Můžeme to sledovat v mediálních akčních projektech... Je však zřejmé, že přitom stále převažuje ona vnitřní, duchovní motivace tvorby, metaforicky řečeno vnitřní tělo nad tělem vnějším. To je ostatně rys obecněji příznačný pro český body-art. Projevilo se to nejen v anestezii těla a v archetypu prenatálního bytí a smrti ..., v asketické praxi... a sublimaci i odhmotnění těla prostřednictvím nových médií. Zajímavě se to promítlo do vztahu lidského těla a krajiny - Země, archetypálně chápaném jako živá bytost. Obráží se v něm silný vztah zdejšího prostředí k místu a jeho paměti, podržující si původní mytické struktury vědomí. V kontextu současné ekologické krize nabývá tato poloha na zvláštní naléhavosti. Tělo se zde objevuje jako modus, v němž se sjednocuje všechno bytí Země. Proto asi také umělci..., zabývající se zkoumáním vlastní identity, eventuálně transformací vlastního já a těla do polohy alterity, nejsou ve svých pokusech vedeni faustovskou posthumánní snahou překonat přirozené, ale spíše snahou hlouběji mu porozumět. V této souvislosti je tělo chápáno jako něco limitního a svou povahou transcendentního, co člověk nevlastní a co jej spojuje s životem přírody, kosmu a s božstvím a co může být porušeno jen v ojedinělých případech činem, přesahujícím pouze osobní motiv. To se symbolicky promítá v častém návratném motivu obětovaného těla.

Z textu Jiřího Zemánka a Miloše Vojtěchovského, L/art au corps v MAC v Marseille, 1996

Im Moment des Nicht-Sterbens weiß ich, dass ich ein Mensch bleibe / in Lara Mallien: Miloš Šejn – Besuch bei einem Künstler, der sich ein Leben lang mit seinem Natur-Sein auseinandersetzt. oya 53/2019

Ladislav Kesner: Býti krajinou, ARBOR VITAE 2010