B o h e m i ae R o s a

Bohemiae Rosa, mapa Čech v podobě růže. Rytina podle kresby Kristiána Vettera, 1668,
Národní technické muzeum v Praze

„Znamenití učenci, kteří určují polohu zemí a měst podle bezpečné míry, totiž uspořádání hvězdné oblohy (mezi nimi jsou náš Clavius a Blancanus, dále výborný vydavatel Ptolemaiův Josef Moletius, konečně pak svědomitý znalec starého i nového zeměpisu Filip Cluverius), prohlásili, že se Čechy nacházejí mezi 34. a 35. až k 38. stupni délky a mezi 48. a 49. až k 51. stupni šířky. Kladský David Origanus, vynikající astronom za paměti dědů, jak svědčí jeho vydané spisy, dokládá, že se Čechy nalézají pod znamením Lva, horní Slezsko pod Beranem, dolní s Vratislaví pod Pannou, na Moravu pak se dívá Střelec. To vše předkládám úsudku vzdělaného čtenáře.

Zeměpisci přiřkli Čechám kruhovou podobu; když pak Filip Cluverius popsal Evropu jako spanilou královnu, použil Čech jako pupku. „Za našich dob," pravil, „někteří zeměpisci přirovnali Evropu k sedící ženě: její hlava jsou Španěly, šíje nejzazší Francie, totiž ta pod Pyrenejemi, hruď ostatní Francie, paže Itálie a Anglie, břicho německé země, pupek Čechy, ostatek těla pod šatem široce rozloženým vyplňují Norsko, Dánsko, Švédsko. Finsko, Livónsko, Litevsko, Prusy, Polsko, Uhry, Slovinsko, Chorvatsko, Řecko, Dalmácie, Trácie, Srbsko, Bulharsko, Transylvánsko. Valašsko, Moldavsko, Praekopské Tatarsko a moskevské území.“ Až potud Cluverius. Mimochodem, vezmeme-li jen trochu rozum do hrsti, chápeme, v jakém nebezpečí se ocitá Evropa, když krvavé války dospěly až k pupku či podle pořekadla pronikly až do útrob. Jindřich Bünting zase vypodobnil Evropu jako dívku, na jejímž srdci umístil Čechy jako zlatý peníz či náhrdelník ozdobený drahokamy, který dívky obvykle nosí na prsou nebo na srdci. S tímto tvrzením se téměř ztotožňuje Aventinus, který říká, že Hercynský les chrání český národ přirozenou hradbou jako srdce nebo loutnu. Jiní - abych se vrátil k svému záměru - si ve svých malbách představují Čechy jako vejce. To dosvědčuje i náš Stengelius, který věnoval Ferdinandu III., když byl ještě pouze českým králem, podobu Čech vyrytou na vejci. Podíváš-li se bedlivěji, samotný místopis Čech souhlasí s touto podobou. Já sám jsem nedávno dal vytisknout Čechy jako růži. Mají též tvar překrásného amfiteátru a jako byly v takové stavbě okrajové zdi, stupně a vyšší sedadla, tak i kolem Čech strmí do výše hory, jež je obklopují jakousi věčnou ochrannou hradbou.“ 1

Bohuslav Balbín uvažuje tedy v barokní době o obrazivé síle paralel mezi tvarováním Čech a historickou krajinou. Jeho nasměrovaný způsob vidění zdaleka není jen výsledkem úsilí po kartografické kuriozitě, jak se má dnes často za to. Taková zobrazení, jež vznikala v Evropě již od konce 13. století mají svou důležitost neustále.

Podobně dnes Helen Mayer a Newton Harrisonovi používají obraz poloostrova jako esenci základní znakové podoby vazeb evropských horstev ve svém ekologickém projektu Peninsula Europe, kde jej nazývají „ikon“. 2 „Obraz“, „ikona“, „vzor“, „symbol“, „reprezentace“ totiž poskytují velmi názornou oporu, jež má moc vrýt se do podvědomí lidí hlouběji, než pouhý popis určité struktury a textová analýza jejího uspořádání mezi souvislostmi.

Obraz Čech jako květu růže z citované mapy Bohemiae Rosa od Kristiána Vettera z roku 1668 posloužil počátkem devadesátých let ve stejnojmenném projektu školy konceptuální tvorby na Akademii výtvarných umění v Praze podobně ikonicky. 3 Bohemiae Rosa obemyká střed Evropy jako vyzařující silové centrum. Je to topograficky i historicky dané ohnisko komunikace, kde jednotlivé plátky růže rozprostřené do okolí, lze také číst jako symboly, jako příznaky mnohovrstevnatosti možných způsobů čtení současné Evropy a světa.

II.

“Crede: Aliquid Amplius Invenies / In Silvis Quam / In Libris. / Liget Lapides Docebunt Te Quod. / Magistris Audire Non Possis. // Zkušenému věř: / Poněkud více najdeš / v lesích než v knihách. / Dřevo a kameny tě naučí, / co od učitele / slyšet nemůžeš.“ Sv. Bernard, Epist. 106 4

Zdánlivě poněkud paradoxně k poučení sv. Bernarda se projekt Bohemiae Rosa – průzkum těla a místa - etabloval mezi roky 1992 až 1995 na pedagogické půdě, ovšem s tou důležitou poznámkou, že překračoval a dosud překračuje hranice katedry i oborová specifika. Výtvarní umělci, tanečníci, architekti, hudebníci, básníci i vědci nejrůznějšího zaměření se za chůze krajinami spolu učí novým způsobům rozmluvy a mnohostrannému dialogu s konkrétními místy, mezi sebou navzájem i se sebou samými. Když kráčíš, vidíš, slyšíš a cítíš dotyk a chuť v mnoha různých podobách. 5

Negativní obraz „nervových“ odbočení a stezek uvnitř Kokořínského dolu.
Oblast dvoudenního bloudění účastníků setkání Bohemiae Rosa v roce 1995 a místo zavytí na úplněk Měsíce dne 10. září.
Piktogram je součástí dokumentace dílny ze stejného roku.

III.

„Vítej má jeskyně / tys má přítelkyně. / Vítejte stromové / moji příbytkové! / Vítejte byliny / bukvice maliny… // Ty pak milá skálo / nemáš zboží málo!“
Bedřich Bridel: Vítání pustin a hor Svatoivanských, 1656 6

Mezinárodní interdisciplinární dílna Bohemiae Rosa 1998 / Český Kras se stala kontinuálním pokračováním stejnojmenného projektu školy konceptuální tvorby Akademie výtvarných umění v Praze. Jako integrální součást programu této školy, jímž je také zkoumání vztahů výtvarného umění a krajiny za podpory ostatních uměleckých i vědeckých disciplín, je projekt zároveň jedním ze způsobů směřování Akademie výtvarných umění k universitnosti. Dosud se tak stalo v oblasti skalních měst Kokořínska a v kaňonu řeky Střely mezi Rabštejnem a klášterem v Plasích, kde studenti společně pracovali pod vedením výtvarných umělců tanečníků a architektů. Třetí ročník dílny Bohemiae Rosa byl věnován vztahům krajiny a těla. Jako místo byla vybrána památná oblast Českého krasu, západně od Prahy, pedagogy byli geolog, choreograf a performer.

Dva týdny intenzívní práce bylo lokalizováno do chráněné krajinné oblasti Český kras (131 km²), malebného území se strmými vápencovými vrchy, táhlými hřbety, zvlněnými plošinami a divokými krasovými roklemi zhruba v prostoru mezi Radotínem a Berounem. Napříč územím se vine údolí Berounky. Po obou stranách je lemována strmými a rozeklanými vápencovými stěnami kaňonu, který vytvořila svým zaklesnutím. Její nepříliš vodné přítoky vytvořily hluboce zaříznutá kaňonovitá údolí s nevyrovnaným spádem. Rozvoj krasu je vázán na ostrovy silurských a devonských vápenců, které jsou od sebe odděleny nekrasovými horninami, údolími nebo zlomy. Síť četných jeskyní a míst s významnými nálezy pravěkého osídlení stejně tak jako relikty těžební činnosti činí oblast velmi cennou mírou sepětí historické, humanizované a divoké krajiny. Charakter tohoto území tak přímo podmiňoval podobu dílny jako cesty či putování mezi jednotlivými místy a jako intenzivní práci na určitých lokalitách, jež bylo podmíněno bivakováním v otevřené krajině. Výchozí body nebyly přesně určeny, záměrem byl výzkum vztahů mezi tělem a krajinou.

Uvnitř našich těl existují nekonečné variace krajin a ty přirozeně mohou být popsány ve fyzikálních termínech třeba jako řeka proudící krve, zakořenění jako strom, myšlenky plující jako oblaka. Podobně v termínech stavby terénu můžeme hovořit o krajině v lidské dlani, o chrámu srdce nebo o tělech věží.

Cílem nebylo žádné stylové upřesnění tělových gest v termínech tance, pouhou jazykově vizuální precizaci mentálních hnutí v podobě rámujícího zobrazení, přímočaré vztahy mezi lidským měřítkem a humanizovanou krajinou v termínech spekulativních vizí. Chtěli jsme nalézt navázání skutečně živého vztahu těla a místa, jež by znamenalo překonání literárních, ale i psychických bariér uvnitř nás samotných. Snažili jsme se uvolnit tu skrytou a zasutou citlivost v místech našich těl, aniž bychom ji museli nějak pojmenovávat.

Vlastní dílna vyžadovala maximální nasazení všech, kontinuální práci ve dne i v noci a náplň tvořily: M.B. (mind/body, muscles/bones), energetické, dynamické a rytmické rozcvičování, rozvíjející sílu, flexibilitu a odolnost těla. / Série manipulací, prováděná v párech a pracující s dechem, protahováním, relaxací a napravováním. / Cvičení velkých variací (izolace, práce s představami, pohyb poslepu, improvizace a kompozice). Všechny jsou navrženy k výzkumu a rozvoji pohybové paměti. / Mentální topografie místa. / Krajinné měřítko lidského těla. / Historická krajina.

Studium antropogenních tvarů krajinného reliéfu formou putování, poznávání vzájemných vazeb genia loci a vlastního těla formou tělových cvičení, zvyšujících vnímavost, stejně tak jako koncentrační etudy, vyústili v realizacích či akcích na pomezí divadla, performance a výtvarné události.

Důležitou součástí výsledku se staly změny ve vědomí účastníků ve smyslu pozitivního rozevření tohoto vědomí.

Otevřít se hlubokému pohledu kamenů, skal, roklí a oknům trhlin, jež v nás vyvolávají / vzpomínky mající tvary koní pádících zlatem v azuru travin noci / prohlédnout / mnohočetnýma očima vláken kořenů rostoucích, jak všude kolem nás, my červové / hliněných nebes, bílá je na povrchu slunce a nebo žhne v útrobách, v pažích a / kloubech vzlínání solí, když déšť svlažuje slunce, aby líbalo má kusadla? / být vánkem / neznamená zírat, naše drápy dovedou hníst podivuhodné zvuky a šumí hluboko / jiskřením hvězdného prachu nekonečné váhy a lehkosti / míza jiter a vůně toho a teď / kameny si pro nás přijdou a možná se jim budeme i líbit a uhnízdí se v naší míze a / nebo nás vyplaví noc a budeme pádit, podobní stříbrné hřívě hluboko do světla / čidla vytáhneme do ulit a pohyby nás prostoupí s prvním začenicháním / údolí mostů, co to pak bude v krustách kmitajících duh? / ohnutými stébly tiše žhneme sametovou černí / zemních oblak, táhnoucích prameny tam dolů, lidem / je možné nabídnout se jak tůň / skeletem nervatury listů / neklást si otázky / ale chodit ve stopách / my údolí. 7

Alegorie Labe a Vltavy. Frontispice knihy M. F. F. Althanna Imago Principium Bohemiae,
rytina podle kresby Karla Škréty, 1673.

IV.

Na frontispice knihy M. F. F. Althanna Imago Principium Bohemiae - Alegorie Labe a Vltavy, jehož kresebnou předlohu vytvořil roku 1673 Karel Škréta, jsou dobově příznačně v jednotě živly, nebeská znamení, utváření země, umění i plynutí času. Vše vytváří jediný obraz. 8 Zdá se, na základě naší dosavadní zkušenosti, že odkaz barokního myšlení je pro nás dnes hlubší, než bychom snad očekávali.

Po desíti let trvání projektu Bohemiae Rosa musíme souhlasit s Balbínem, že rozmanitosti české země a její historie jsou hluboce vkořeněny v srdci této země, uprostřed Evropy i jako součást její živé nervatury, poloostrova Evropy.

Naše těla, pokud se přiblížila cítění zvířat, rostlin, údolí, kopců, skal a řek, nabývala obrazového, ikonického vzezření. Naše hlasy mluvily alegorickým jazykem, jehož ozvěny porozumění zůstaly hluboce ukotveny především v nás samých.

V tom je naděje i pro lidstvo a zemi, neboť tyto ozvěny jsou živé.

Sumárium obrazů a miscellaneí je jedna část, 9 ta druhá, osobně prožitá, je nesdělitelná, avšak podstatná, protože působí jako součást dějinného kontinua.

Poznámky:

1 Bohuslav Balbín: Miscellanea Historica Regni Bohemiae (1679 – 1687), kniha I. 1679, český překlad Helena Businská, vydáno pod názvem: Krásy a bohatství České země, PANORAMA, Praha 1986, s. 49 – 50

2 Projekt Peninsula Europe významných amerických tvůrců z oblasti ekologického umění Helen Meyer a Newton Harrisonových vznikal postupně od roku 1989 až dodnes, kdy jeho prezentace prošla několika státy Evropy. Podrobné informace jsou publikovány elektronickou formou na adresách www.peninsula-europe.net, www.newyorkartworld.com/reviews/harrison.html a www.feldmangallery.com/pages/exhsolo/exhhar03.html, vydán byl katalog Peninsula Europe: The High Grounds, Helen Mayer Harrison and Newton Harrison, Ronal Feldman Gallery, New York 2001. V rámci stipendia DAAD spolupracovali manželé Harrisonovi letní semestr školního roku 1990 / 1991 se školou konceptuální tvorby na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl rozvíjen projekt Labe. Byl proveden základní terénní výzkum, letecké snímkování oblasti, mapování vodní sítě a rozhovory s místními odborníky na různých stupních státní správy. Dne 23. 4. 1991 pak byla v rámci Akademie výtvarných umění v Praze na toto téma přednesena přednáška. V rámci Peninsula Europe by na projektu Labe mělo být pokračováno i v budoucnu, kdy zastřešující organizací pro vedoucí úlohu Harrisonových by měla být opět škola konceptuální tvorby Akademie výtvarných umění v Praze.

3 Projekt Bohemiae Rosa se utvářel a zpřesňoval od roku 1992, zprvu jako dílna pro další vzdělávání architektů a výtvarných umělců ve spolupráci Akademie výtvarných umění v Praze s European Association for Architectural Education v Bruselu. Od počátku byl nedílně svázán s aktivitami školy konceptuální tvorby na Akademii výtvarných umění v Praze a postupně se jeho zaměření zkoncentrovalo na výzkum vztahů těla a místa. V první fázi si Bohemiae Rosa kladla za cíl iniciovat v průběhu pěti dílen mezinárodní tvůrčí setkáni studentů i pedagogů nejrůznějšího uměleckého i vědeckého zaměření na pěti silných místech Čech a Moravy. Díky grantu Ministerstva školství ČR na rok 1995 se projekt podařilo nastartovat a tak až dosud se uskutečnilo pět takových tvůrčích setkání: 1995 Mšeno, 1997 Plasy, 1999 Český Kras, 2001 Bechyně a 2003 Český ráj. Za tu dobu měla možnost spolupracovat zhruba stovka tvůrčích osobností a studentů z většiny států Evropy ale i zámoří. Rok 2004 je rokem rekapitulací a za podpory druhého grantu Ministerstva školství ČR tak vzniká komplexní elektronická prezentace projektu a DVD Rom stejnojmenného názvu. Podrobné informace, plány, záznamy průběhů i výsledků setkání jsou publikovány na adresách: www.bohemiaerosa.org a home.tiscali.cz/bohemiaerosa. Témata nejbližší budoucnosti projektu jsou shrnuta do tezí: walking round the bohemiae rosa area / interconnection of the bohemiae rosa project with another activities in the world (body & landscape) / bohemiae rosa symposium in prague.

4 Nápis je součástí fresky v kapli sv. Bernarda konventu kláštera v Plasích. Překlad Věra Jirousová.

5 Tradice a úloha chůze, putování a bloudění v kultuře lidstva je tak rozsáhlá, že ji zde nelze ani naznačit. Rád bych v rámci tohoto eseje upozornil alespoň na jeden důležitý pramen tématu, jímž jsou mnohasvazkové rukopisné deníky Henry Davida Thoreaua z let 1837 až 1861, publikované elektronicky na adrese www.thoreau.niu.edu.

6 Růže, kterouž smrt zavřela / Výbor z české poezie barokní doby, k vydání připravila Zdeňka Tichá, ODEON, Praha 1970, s. 333 – 338.

7 BOHEMIAE ROSA 1998 / ZKOUMÁNÍ MÍSTA A TĚLA III / ČESKÝ KRAS 3.- 17. září 1998 / Mezinárodní interdisciplinární plenérová dílna, upravený přepis textu letáku.

8 Reprodukce viz: Bohuslav Balbín, Krásy a bohatství České země, PANORAMA, Praha 1986, s. 57.

9 Viz závěr poznámky č. 3