s e j n b o h e m i ae r o s a
H i s t o r i c k á k r a j i n a
realizace a projekty
I
lišejník
/ ostrov
lelystand 11/4/2000
projekt
flevopolderu jako přírodní a krajinné rezervace, struktura lišejníku použita
jako východisko mapové dokumentace
Návrh tohoto ostrova je mým příspěvkem k dílně Art and Landscape / part I – make your own island, realizované v partnerské spolupráci mezi Královskou akademií Den Hague a Akademií výtvarných umění v Praze.
„Každá
přírodní rezervace je ostrovem“
Ladislav Žák
Texty:
a/
M.Šejn /
Krajina a pedagogika – konference Ladislav Žák, AVU 2000
Od roku 1946 působil Ladislav Žák na zdejší Akademii výtvarných umění jako docent zahradní architektury a krajinného plánování až do roku 1973, kdy umírá. Fakt je, že nevím co zde tehdy učil, i když pravděpodobně sledoval své myšlenky, publikované v té době jako Obytná krajina (1947).
V roce 1998 byl holandským ministerstvem kultury a školství zahájen tzv. projekt SCART. SCART je zkratkou pro (název projektu Strukturální Kooperace Umělecké Výuky mezi Českou Republikou a Holandskem - Structural Cooperation in ART Education between The Czech Republic and The Netherlands). SCART je projekt, v němž jedenáct holanských a českých vysokých uměleckých škol spolupracuje s cílem zvýšit kvalitu a mezinárodní postavení jejich způsobů výuky na bázi vzájemné komunikace. K tomu slouží řada projektů, jež by měla být završena v příštím roce. Naše Akademie, konkrétně moje škola konceptuální tvorby je v programu SCART začleněna projektem Vztahy umění a krajiny - Art with relation with the landscape, kde naším partnerem je Královská akademie v The Hague.
1. Royal Academy of Art, The
Hague
2. Akademie Vytvarnych Umení,
Prague
Coordinator: Anton de Ridder
Place: Flevopolder, the Netherlands. (organized
by
Royal Academy of Art,The Hague)
and Cimelice
(Sumava National Park), Czech
Republic.
(organized by Academy of Fine
Arts Prague)
Time: Spring 2000 (The Netherlands)/
Autumn 2000
(Czech Republic)
Cíl: spolupráce uvnitř
protikladných typů krajiny a prožitek na dvou specifických místech
rozvoj učebních semestrálních plánů obou škol - 9 a 9 studentů, 2 a 2 pedagogové
témata:
make your own island / vytvoř svůj vlastní ostrov
make your own forest / vytvoř svůj vlastní les
[landschap&kunst]
STUDIE
LANDSCHAPSINRICHTINGNORMGEVING AAN DE KONINKLIJKE ACADEMIE VOOR BEELDENDE
KUNSTEN TE DEN HAAG
WORKSHOP FLEVOPOLDER 08104100 - 20104(00
Využívání krajiny jako
východiska, báze pro umění, je velmi známé ze všech dob. Avšak vidět krajinu ne
jako povrch nebo objekt, ale spíše jako subjekt umění je výsledkem jiného
postoje vůči krajině. Je výsledkem pokusů pochopit základy našeho žití, zemi
která existuje a historii jež ji nese. Při zkouškách jak ovlivnit proces jejího
růstu a změn. V rámci holandské tradice zhotovitelné krajiny.
Toto vše může být neseno
různými postoji.
Workshop bude zaměřen na
tyto možné vztahy mezi krajinou a uměním. Studenti budou testovat cestu, na
které je umění bráno jednak jako proces a jednak jako “věc” a budou také myslet
na úlohu umění v krajině.
Workshop bude zahájen
úvodním dnem s přednáškami umělců, krajinných architektů a iniciátorů. Poté bude
následovat velký výlet okolo a skrze flevopoldery. Během plavby touto
typickou holandskou krajinou budou studenti pracovat na svých plánech a
realizacích svých představ. Vedeni úlohou vytvořit svůj vlastní ostrov.
Pracovat budou na pevnině, v lodi a na vodě.
Průběh a výsledky budou
dokumentovány. Všechny práce budou součástí závěrečné výstavy. Všechno, co by
snad mohlo být cenné pro tento workshop bude soustředěno a publikováno.
Ostrov jako metafora pro
dílo ve veřejném prostoru. Vizualizace, materializace vztahů mezi krajinou,
uměním a architekturou. Ostrov může být izolovanou kapkou, obklopenou
prázdnotou. Může být částí skupiny, spíše sociální a komunitní cestou existence,
může být jedinečný nebo to může být kopie.
O ostrově obyčejně
uvažujeme jako o přírodní struktuře, obklopené vodou, jejíž rozměry příliš
nepřekračují měřítko Velké Británie. Jestliže je větší, hovoříme o kontinentu,
jenž má charakter pevniny a je přímo opakem ostrova. jeho prapůvod vychází z
cesty evoluce světa. Geologie a geomorfologie nám může říci mnoho o jeho
historii a budoucnosti.
Umělý ostrov je výsledkem
lidské kreativity. Člověk již velmi dávno začal s vytvářením pevniny. Zprvu byly
tyto počiny dotvářením již existující pevniny. Byly to cesty, jak ochránit
krajinu před opakujícími se záplavami. Lidé vytvářeli hráze, přehrazení a jiné
způsoby ochranných systémů země před mořem. Po tomto zajištění země ve smyslu
ochrany, člověk také dobýval zemi z vody. Díky obehnáním vody hrázemi a
vypumpování těchto ohromných mís se dna dřívějších jezer či moře stávala novou
zemí, tak zvaným polderem. Holandsko je proslulé tvorbou polderů. Již v
patnáctém století začali Holanďané v Evropě budovat poldery a hráze a pokračují
dodnes. Tento typicky holandský fenomén je také tématem workshopu. Být ve
Flevopolderech a nepoužít tuto jejich přednost by bylo těžké.
V Holandsku právě nyní
probíhá diskuse o stavbě nového letiště, situovaného na novém ostrově v
Severním moři. Nejnovějším krajinným projektem je IJBURG, nová část Amsterodamu,
kde na ploše šesti ostrovů vznikne 18.000 nových obytných domů, jež pojmou
přibližně 18.000 osob. Projekt je lokalizován v IJ-Lake, východně od Amsterdamu.
Kromě obytných budov bude Ijburg obsahovat industriální komplexy, kanceláře,
školy, obchody a další vybavení. Částí workshopu bude návštěva té části Ijburgu,
jež je právě ve výstavbě a také přednáška někoho z kanceláře City Project Ijburg.
Téma: postav svůj vlastní ostrov
Ve smyslu typické
holandské tradice jste vyzváni postavit svůj vlastní ostrov. Avšak ve vztahu k
tématu krajiny a způsobu její interpretace můžete značně překročit perspektivu
obvyklého nazírání na ostrov.
- Váš ostrov může být
skutečný, příjemný na dotek a skoro skulpturální. Třídimenzionální „věc“ jež je
podobná vaší představě ostrova. Měl by být situován do vody, na polder, do místa
stavby, na zemědělskou půdu nebo uvnitř hranic města.
- Může to být ostrov
virtuální, užívající ostrov nebo ideu ostrova jako metaforu virtuálního světa,
korespondujícího s existující či neexistující společností. Trhlina či kapka
mysli jež uvažuje o vytvoření nějakého isolativního (ostrovního) kontextu.
- Může to být rovněž
návrh ostrova, jenž může být realizován kdekoliv tam, kde je možný život jako
součást fungující společnosti, země či kultury. Nebo to může být návrh ostrova
nerealizovatelné enklávy, kde všechny vaše úvahy o životě, prostoru, umění a
krajině by měly být drženy pohromadě uvnitř hranic této enklávy.
- Můžete vytvářet modely,
texty, obrazy, kresby, sochy, videa, třídimenzionální obrazy, knihy, filmy atd.
svého vlastního ostrova.
- Může to být humorné,
smutné, povzbudivé, znepokojivé, hřejivé, jemné, chladné či výrazné.
- Použijte všechno co
chcete a všechno co se naučíte, použijte tento workshop a využijte jeden druhého
pro vytvoření VAŠÍ VLASTNÍ VIZE OSTROVA.
- Nestavte své ideje pouze
na jejich taktilní existenci.
make your own forest / udělej svůj vlastní les
Až do ranného středověku lze krajinu Čech
charakterizovat jako pralesní krajinu, kde otevřená údolí a louky jsou vázány
převážně na přirozeně nezalesněné partie v údolích řek a v okolí mokřadů, bažin
a rodících se sídel, jako výsledek přirozeného vývoje lokality po poslední době
ledové.
Civilizace, rozvíjející se od mezolitu na tomto
území do 10. století našeho letopočtu zřejmě výrazněji do charakteru krajiny
nezasáhla. Teprve v průběhu vrcholného středověku a renesance dochází k tak
výraznému odlesnění, jež se blíží té podobě, jak ji známe dnes.
V období pozdního manýrismu a zejména baroku
pak dochází k něčemu, co lze snad nazvat zcitlivěním pro vegetativní život,
zcitlivěním pro sílu místa i zcitlivěním pro vztahy mezi reliéfem krajiny a
architekturou. Důležitým pojmem se stává představa zahrady, jež často překračuje
své zdi a jako krajinná zahrada jsou pak koncipovány plochy celých panství. To
je i typický rys tzv. Českého baroku. Silná místa v krajině jako prameny, hrdla
údolí či výrazné vrcholy bývají často doplňovány architektonickými prvky a strom
či les je z nich možná nejdůležitější, neboť v sobě nese něco z poselství
původního, pralesního charakteru českých míst.
Není asi náhodou, že právě v posledních
několika desetiletí dochází ke zvýšenému zájmu o tyto aspekty Čech a o úvahy či
pokusy zachránit některé historicky cenné barokní celky a nebo o začlenění
principu přirozeného vegetačního pokryvu do revitalizačních projektů, týkajících
se v našich podmínkách zejména ploch povrchových lomů.
Idea Žákovy krajiny jako obytné zahrady pro
každého je tak převrstvena mnoha novými hledisky, svou roli dostává i vědomí o
kreativní síle samotné přírody. Strom je pro nás dnes důležitým nástrojem pro
zpřetrhané vazby člověka a české krajiny.
Zasadit strom není pro nás pouze symbolem
jakési touhy, je to součást naší mysli.
Proto téma druhé časti workshopu zní: udělej
svůj vlastní les.
poznámky:
Zuider Zee - IJseelmeer Project / přehrazení této části moře hrází a dlouhodobý
program přeměny v zem – množství návrhů – projekt Kornelis Lelly – Barier Dam
(Bariérová hráz, 1918-1930) – poté výzkumy a projekty na přeměny obnaženého dna
v pevninu
Flevoland – dva poldery
v jednom (Almere, Dronten, Kampen,Elburg, Lelystad), dokončeno rokem 1980
Robert
Morris,Observatoř (1977)
Moniek Toebosch, Umělé hráze
Piet Slegers, Aardzee (1982)
Marinus Boezem, Zelená katedrála
(1987-1996)
Richard Serra, Hladina moře
(1996)
Daniel Libeskind, Zahrada lásky a
ohně, 1992-1997)
rezervace:
De Oostvaardersplassen (1968
dokončen polder), 1974 vyčleněno území, 1986 území vyhlášeno národní parkem,
důležité hnízdiště ptactva, koně przevalského, tur evropský
De Wieden
navazuje na starou síť jezer
z konce 18. století, důležité hnízdiště ptactva a tažná stanice, pralesní
charakter
dia:
Holland – satelitní snímek
7 snímků – situace na lodi Jacob, být pod
hladinou, vplouvat do nové úrovně vody, pohledy na hladinu, tvarované čeření
vody silný okamžik, odlesky slunce na hladině, přebývaní uvnitř lodi a
v kajutách všichni pospolu
Ijburg – tvorba nového ostrova východně od
Amsterodamu, technologie vršení nové země, odvodňování, zachycení povrchu
vegetací
Schockland – jiný osud, bývalý ostrov součástí
pevniny
rychlost zarůstání obnažené země, vegetativní kryt sám o sobě vytváří velmi
spontánní přirozené tvary, které nemají nic společného s euklidovskou geometrií
tento princip je zachován v několika
rezervacích oblasti Flevopolderů
dvě hlavní
De Oostvaardersplassen (1968
dokončen polder), 1974 vyčleněno území, 1986 území vyhlášeno národní parkem,
důležité hnízdiště ptactva, koně przevalského, tur evropský
De Wieden
navazuje na starou síť jezer
z konce 18. století, důležité hnízdiště ptactva a tažná stanice, pralesní
charakter
občas je možné v holandské krajině vidět i
další druhy spontánního tvarování, jako je např. tato hromada tulipánových květů
další inspirací pro účastníky dílny byla
návštěva několika důležitých děl, dnes nazývaných public art, dříve spíše land
art
Robert
Morris,Observatoř (1977)
Moniek Toebosch, Umělé hráze
Piet Slegers, Aardzee (1982)
Marinus Boezem, Zelená katedrála
(1987-1996)
Richard Serra, Hladina moře
(1996)
Daniel Libeskind, Zahrada lásky a
ohně, 1992-1997)
Robert Morris - z leteckého
pohledu dokládá necitlivost projektu k celku krajiny, jež však v pohledu ze země
není patrná – určité rozpory v krajinných projektech v Holandsku
tvary původní krajiny, popírající
inženýrskou geometrii patrné na dnešní situaci ostrova Schosckladn (památka
UNESCO)
inženýrský duch proniká všemi
aspekty ztvárňování nové země v Holansku, snad nejpatrnější je tento způsob
sázení stromů –také proto byla jako téma příštího workshopu zvolena práce se
stromem
b/ report I
Max Croiset
Despite any workshop as a seminar emphasizing free discussion, exchange of ideas, and practical methods has long history; it is difficult to say clearly, what it really is. It is sure, that from the time of monastic schools, the reason of the workshop was about a period of discussion and practical work on a particular subject, when groups of people share their knowledge and experiences. The basic here is concentration, place and education, when the opinions of all these factors are changing by time. Also our workshop has been looking for current answer on these questions. Chosen way by boat through the world of canals, locked seas and new landscapes gave us many answers which will certainly very important for application of similar workshops and these answers surely can even change opinions on the ways of lecture of the fine arts in general. Living together on „one boat“ condenses time, sharpens possibility of penetration, breaks barriers of personal creative imaginations and leads to find the way of collective eye. Landscape is becoming to open in time so as the vistas are shifting over its borders.
The way of collective eye does not mean manifestation of singular person but the explosion of imaginations and visions of new ways. It is not possible to anticipate final results by no way. Many extraordinary realizations rose during whole voyage, many new creative and personal friendships were made, the results were documented and shortly presented in The Bleijenburg hall of The Hague Academy of Fines Arts. Workshop Make your own Island has become excellent introduction of whole project Art/Landscape – and – we hope - it will continue in April 2001 with the same personal cast as a mirrored immersion to the cultural history of Czech landscape. By construct of perspectives, looking for observational stand, delimitation the direction of view… by this we can change and create our horizons and resultant picture.
The old Slavonic proverb says: Build the house, plant the tree, dig the well, father son. Only then we can really speak about our landscape. And woods represent in this unity the irrecoverable worth. Before middle Ages civilization woods covered about ninety percent of the Bohemian area. Today we have to make an attempt on life of every tree. We should to try Make Your Own Forest!
c/report II
Během plavby skrze Flevopoldery jsme měli možnost intenzívně prožít různé podoby současné praxe tvorby krajiny v Holandsku. Velmi silný byl prožitek okamžiku, kdy se právě nový ostrov rodí z hladiny vod. To bylo možné vidět v Ijburgu. Vlastní urbanismus nové země, jemuž není možné upřít značnou promyšlenost, je však charakterický značně silným inženýrským pojetím a projevuje se i v inženýrském chápaní celé krajiny.
Nová půda je rozčleňována geometrickou sítí kanálů, polí, luk a lesů. Stromy jsou vysazovány téměř výlučně na osnovách pravoúhlého křížení čar. Umělecká díla v krajině jsou pak jakýmisi ostrůvky v krajině, jež většinou na tuto osnovu matematických vztahů navazují, ať už jde o vazby ke krajinné dominantě mořské hladiny (R.Serra), k velmi vzdáleným a tedy neviditelným místům na zemi (D.Liebeskind) či přímo o vazby k vesmírným souvislostem (R.Morris).
Vlastními ostrovy a nejsilnějšími realizacemi v této nové krajině par exelance, jsou pak projekty přírodních rezervací, kde podstatná kreativní role je ponechána samotné příropdě, svému přirozenému vývoji (zarůstání bažinatých míst v De Oostvaardersplassen) nebo kde byl zachován původní charakter příbřežních jezer s pralesními mosty (De Wieden).
Všechny tyto aspekty se pak promítly i do výsledných prací workshopu, kdy tendence k linearitě a strukturálnímu členění prostoru byly buď dále rozvíjeny (Mette van Essen, Jesse de Bosch Kempen, Leeman & Strandhagen, David Dubensky, Murat Sogutluoglu) nebo naopak byly popírány důrazem na přirozený chaos, dotykový charakter struktur nebo vyzdvižením úlohy podvědomí (Katerina Zavodova, Klara Stodolova, Barbara Rink, Ales Kilian, Silvia Siminiati, Karolina Wysoeke, Daniel Pitin, Erik Jutten). Pouze výjimečně mají práce charakter návrhů architektonických realizací (Osamu Okamura, Murat Sogutluoglu), v převážné většině jde o velmi volné asociace k danému úkolu.
O to více však byl nastolen střet matematické osnovy geometrického vidění krajiny s místy plnými organického bujení, chaosu a neřádu podvědomí. Wokshop se ukázal být dobrou příležitostí k nalezení způsobu, jak tyto protikladné inspirace diskutovat v čase a posouvat kolektivní vidění krajiny stejně tak, jako ona uplývala okolo nás během naší plavby.
Vodní cesta novou holandskou krajinou za nalezením vize nového strova v každém z nás tak může dnes velmi dobře pokračovat poutí historickou českou zemí, kde les je oním místem spojeným s pamětí i se sněním. Les je pro české myšlení něčím tak důležitým, jakým je ostrov pro holandskou mentalitu.
Až do ranného středověku lze krajinu Čech charakterizovat jako pralesní krajinu, kde otevřená údolí a louky jsou vázány převážně na přirozeně nezalesněné partie v údolích řek a v okolí mokřadů, bažin a rodících se sídel, jako výsledek přirozeného vývoje lokality po poslední době ledové.
Civilizace, rozvíjející se od mezolitu na tomto území do 10. století našeho letopočtu zřejmě výrazněji do charakteru krajiny nezasáhla. Teprve v průběhu vrcholného středověku a renesance dochází k tak výraznému odlesnění, jež se blíží té podobě, jak ji známe dnes.
V období pozdního manýrismu a zejména baroku pak dochází k něčemu, co lze snad nazvat zcitlivěním pro vegetativní život, zcitlivěním pro sílu místa i zcitlivěním pro vztahy mezi reliéfem krajiny a architekturou. Důležitým pojmem se stává představa zahrady, jež často překračuje své zdi a jako krajinná zahrada jsou pak koncipovány plochy celých panství. To je i typický rys tzv. Českého baroku. Silná místa v krajině jako prameny, hrdla údolí či výrazné vrcholy bývají často doplňovány architektonickými prvky a strom či les je z nich možná nejdůležitější, neboť v sobě nese něco z poselství původního, pralesního charakteru českých míst.
Není asi náhodou, že právě v posledních několika desetiletí dochází ke zvýšenému zájmu o tyto aspekty Čech a o úvahy či pokusy zachránit některé historicky cenné barokní celky a nebo o začlenění principu přirozeného vegetačního pokryvu do revitalizačních projektů, týkajících se v našich podmínkách zejména ploch povrchových lomů.
Idea inženýrské krajiny jako obytné zahrady pro každého je převrstvena mnoha dalšími hledisky, svou roli dostává i vědomí o kreativní síle samotné přírody. Strom je pro nás dnes důležitým nástrojem pro zpřetrhané vazby člověka a české krajiny.
Zasadit strom není pro nás pouze symbolem jakési touhy, je to součást naší mysli.
Proto téma druhé časti workshopu zní: udělej svůj vlastní les.
mš 2000
II
Smírčí kříž a stromy
Smíření / Velišský hřbet, 1999
realizace: hořický pískovec 3 x 1,8 x 1 m, dvě lípy, osnova Valdštejnské a
Schlikovské barokní krajiny Jičínské kotliny, spolupráce Jaromír Gottlieb, Aleš John
Vyzdvižení smírčího kříže na hoře Veliši 14.9.1999 v rámci ekumenického setkání
POSELSTVÍ.
Údaje k místu, kde bude osazen smírčí kříž za Matěje Burnatia a Tomáše Svobodu. Místo osazení
se t.č. nachází uprostřed pole. Jeho souřadnicemi se stalo několik hledisek:
- hřbet hory Veliše je přirozeným rozhraním krajiny
mezi Kopidlenskem i Libuňskem, tedy místy, kde došlo k úmrtím obou mužů a je
jeho přirozeným spojovacím místem v krajině. (Místo je velmi staré, na vrcholové
kótě Veliše stál hrad z počátku 14. století, na konci hřbetu leží obec Staré
Místo u Jičína, kde byl Jičín před svým přemístěním původně situován. Místo
smírčího kříže je tak ve výšinné poloze i mezi těmito dvěma historickými body.
- Místo nese historický název „U spravedlnosti“ a je
místem výkonu útrpného práva připadající městysu Podhradí. Do r. 1967 zde stál
kamenný sloup s nápisem U spravedlnosti, který byl společně s kamennou pěšinou
tudy vedoucí zlikvidován a veškeré historické stopy byly zemědělskou výrobou
zcela setřeny.
-
Místo se dokonce ocitá v historické krajinné ose
spojené s městem Jičín a bude je tak možné spatřit v průhledu ulice Šafaříkovy,
přímo na nejrušnější jičínské ulici, tj. stane se tak i přes vzdálenost 3 km
součástí města, i celého okolí.
-
Je to návrat jmen místům a návrat jejich významu
nemluvě o společenském významu.
Podoba
kříže:
Smírčí kříž je vytesán z hořického pískovce,
jeho výška je 2,5 m, váha 2,5 t, nese na odpovídajících stranách letopočty úmrtí
obou mužů, po jeho stranách účastníci aktu zasadí dvě lípy, pod jejichž kořeny
budou umístěny listy představitelů církví.
Dodatek:
Podle pamětní knihy městyse Podhradí I.,
kronikář J. Jirčák, 1931, str. 120:
Na místě řečeném „U spravedlnosti“ stávalo
stinadlo čili šibenice (viz příloha).
Pamětník pan Sochor z Veliše uvedl (dle tradice), že z Podhradí chodilo procesí
až na toto místo, kde byl poté odsouzený popraven, pokud hradní pán z Veliše
mávnutím tento rozsudek nezměnil.
(V roce 1899(?) byla založena škola ve Veliši
a nedlouho poté byl pro děti ze Starého Místa zbudován chodník z pískovcových
desek vedoucí až do Veliše. „Sloup“ stojící na místě řečeném „U spravedlnosti“
byl ze stejného materiálu jako cesta, která kolem něho vedla. Je možné, že
vznikly přibližně ve stejné době. Cesta byla na konci šedesátých let 20. století
rozebrána a využita ke stavbě motorestu ve Starém Místě. Ve stejné době (1967)
byl vyorán i zmiňovaný sloup.
Smírčí kříž
Na hřbetu vrchu Veliše stojí od 14. září roku 1999 smírčí kříž. Spíše monument než komorní plastika dosahuje bezmála třímetrové výšky a měl by vzhledem ke svému umístění tvořit v jičínské kotlině jeden z daleka viditelných krajinných bodů. Na své severní straně nese letopočet 1629, na jižní 1728. Zachycuje tak letopočty skonu dvou obětí náboženské nesnášenlivosti: P. Matěje Burnatia, jezuitského misionáře, který byl 9. srpna 1629 zabit rozlíceným davem v Libuni spolu se studentem Rokytou - a evangelického laika, češovského myslivce Tomáše Svobody, sťatého pro svou víru v létě roku 1728 v Kopidlně.
Odhalení proběhlo v souvislosti s ekumenickým setkáním Smíření, k němuž došlo téhož dne na arkádovém nádvoří jičínského zámku. Zde byli účastníci svědky významné události - vyslovení lítosti nad násilím a křivdami, které si v minulosti křesťané učinili a vzájemné prosby za odpuštění. Za církev římskokatolickou ji pronesl P. Dr. František Holeček, za církve reformované biskup Církve evangelické augšpurského vyznání Vladislav Volný. Přednosta Okresního úřadu v Jičíně Ing. Jiří Vitvar poté pronesl omluvu za příkoří ( a Valdice jsou pro tuto připomínku od Jičína opravdu blízko), které křesťanům učinil stát. Setkání proběhlo za přítomnosti mnoha čelních představitelů křesťanských církví i laiků vedeno upřímnou snahou o překonání nepřátelství, neporozumění i nedůvěry na prahu nového tisíciletí. Je třeba říci, že organizační zajištění bylo dílem lidí, které nespojuje členství v církvích, ale působení v nonprofitní kulturní činnosti, jmenovitě například pořádání festivalu Jičín – město pohádky, v jehož rámci k setkání došlo.
Samotné vyzdvižení smírčího kříže zajišťovalo Okresní muzeum a galerie Jičín a došlo zde k několika zajímavým momentům. Hřbet Veliše je přirozenou hranicí oddělující jižní Kopidlensko od hornatého území severu, v němž leží Libuň. Z jiného úhlu pohledu je jejich spojnicí. Bylo vybráno místo uprostřed zhruba dvoukilometrového lánu mezi vrcholkem, kde stával stejnojmenný hrad, a obcí Staré Místo u Jičína ležící při jeho úpatí. Dvěma souřadnicemi se stal nárok vidět siluetu kamene proti obloze, tudíž umístit jej ve směru sever-jih na nejvyšší vrstevnici hřbetu, a druhým nárokem bylo nalézt takové umístění, aby mohl být viděn z Husovy ulice v Jičíně, průhledem ulice Šafaříkovy. To znamenalo určit ve směru západ-východ uprostřed lánu bod, který leží ve středové ose jedné z ulic tři kilometry vzdáleného města. (Ulice mimochodem blízko za hradbami, jež kopíruje dávný komunikační i pohledový směr.) Po jeho označení jsme hledali majitele a dobrali se následujících informací. Zvolené místo je velmi staré, v kronice a mezi pamětníky zvané U Spravedlnosti. Je místem výkonu práva útrpného. Do počátku sedmdesátých let zde stával kamenný sloup s nápisem U Spravedlnosti, místo bylo i křižovatkou polních cest, tudy chodívaly děti ze Starého místa do velišské školy po kamenném chodníku. Podle vyjádření pamětníků byl materiál po vyorání použit při stavbě motorestu ve Starém Místě. K dějinám lokality je dochováno několik střípků vycházející z ústní tradice a zachycené kronikou obce Podhradí. Historický materiál není znám. „V obci stávala šatlava či birdovna pro vězně. Stinadlo stávalo na místě, kde se dnes říká „U spravedlnosti“ píše podhradský kronikář Josef Jirčák roku 1931 a přidává pověst o cestě odsouzeného na popraviště a posledním vyhlížení do oken hradu, objeví-li se bílý šátek znamenající milost. Průběh cesty od hradu ke Spravedlnosti vedoucí po hřbetě Veliše popisují i další pamětníci z Podhradí a Šlikovy Vsi. Uvádějí, kudy chodívalo s odsouzeným procesí a jmenují další místa, kde se průvod zastavil, například na místě tzv. Muček, u Trojice. Obnovení této cesty se proto stává přirozeně dalším krokem.
Smírčí kříž vytesal Aleš John podle návrhu profesora AVU Praha Miloše Šejna . Po stranách byly vysazeny dvě lípy, pod kořeny uložena listina Rogera kardinála Etchegaraye předsedy Centrálního výboru velkého jubilea roku 2000 z Vatikánu a Prof. Dr. Milana Opočenského generálního tajemníka Světové aliance reformovaných církví z Ženevy. Ti oba, i lidé na Veliši vyjádřili touhu, aby se myšlence smíření dařilo.
Krajina Vokšic, Lorety a Veliše na leteckém snímku z r. 1936
Když chtěl František Arnošt Šlik, syn Jindřicha Šlika, vstoupit po roce 1650 do kartuziánského kláštera, jako by tím byla naznačena touha spojit svůj život s tou duchovní částí odkazu Albrechta z Valdštejna, jež byla tak velkolepě načrtnuta Pieroniho vizí katedrály uprostřed krajiny.
Po Valdštejnově smrti se čas na většině staveb v okolí Jičína zvolna zastavoval a jen zrcadlový odraz geometrického obrazu jako by se odrážel v hladině Velkého Poráku směrem ku Praze jako odlesk mocenských záměrů, jež snad neznaly hranice rozumu.
S příchodem rodu Šliků po roce 1635 na panství Staré Hrady, Kopidlno a Veliš se vztah ke krajině jakoby zjemnil a stal se praktickým i mystickým zároveň. G.Pieroni a N.Sebregondi se zabývali jinými úkoly. Svou příležitost však nalezl architekt francouzského původu Jean Baptiste Mathey a není jistě bez zajímavosti, že první církevní stavbou, jíž byl ve šlikovských službách pověřen, se stala realizace poutní kaple Sv. Anny (1670) jako patronky vod. Postavena byla na osamělém vrchu v rozvodí Velkého a Malého Poráku s vnější kazatelnou, nabídnutou prvním paprskům vycházejího jarního slunce. Špýchary ve Střevači a Vokšicích ukázaly na jeho schopnost účelného a přitom malebného zasazení do strání. Byla to doba, kdy příliš jasné dominanty, tolik drahé Valdštejnovi, teď byly na obtíž, jak o tom svědčí demoliční projekty G.Pieroniho, týkající se v 80. letech především hradů Veliš a Kumburk. Z popudu Leopolda Antonína Šlika se Jeane Baptiste Mathey dále soustřeďuje k místům intimnějším, citovějším. K místům kam je třeba putovat, jako třeba na původně laténské obětiště Lorety (1694). K oltářnímu kameni lze dojít z několika stran, prostoupit lesními alejemi a dotknout se pohledem zeleně i modra dálek a uvědomit si tak, že kolem údolí Cidliny s Jičínem na jejích meandrech lze také bloudit.
Již roku 1705 při stavbě kostela Sv. Jakuba Většího v Kopidlně přicházejí Šlikové pravděpodobně do kontaktu s Giovani Santinim. Tento architekt pak mystickou pouť krajinou dovršuje stavbami šestiboké kaple Sv. Andělů Strážců (1720) na cestě z Lorety do Vokšic k Jičínu, a stavbou trojhranné kaple Sv. Trojice, přímo nad pramenem posvátných vod V lázních. Geometrie trojúhelných tříbarevných dlaždic a dokořán otevřené trojí dveře kaple činí z této architektury v době bohoslužeb křehký, odhmotněný rámec pro úplné prolnutí spirituálních sil člověka, krajiny a božského poselství.
Šlikové svojí cílevědomou stavební činností zasáhly samozřejmě do krajiny v okolí Jičína mnohem hlouběji. Dostavby zámku ve Starých Hradech či novostavby zámku v Kopidlně, spojené s četnými Oborami byly svázány sítí cest, rozcestí a zastavení. Nikdy to však nejsou vztahy přísně geometrické, jak jsme toho svědky v Pieroniho koncepci Valdštejnské. Důležité jsou prameny, energetická zauzlení povodí Mrliny, jeskyně – jako ty v Prachovských skalách. Především však stavby Velišského hřbetu a zpětný dostředivý pohyb k pramenům a povodí Cidliny z nich činí něco, co vzácně doplňuje odkazy architektury krajiny Valdštejnovy, jež by bez nich byla možná až příliš strohá a nečeská.
Nejen pozdější stavby Anselma Luraga na Veliši nebo F. Hegera v Ostružně, ale již kostel Narození Panny Marie v Popovicích, stavěný z popudu valdických kartuziánů ukazují, že historická krajina v okolí Jičína je mnohovrstevná. Je také nesporným faktem, že právě Šlikovský rod vryl do její tváře nesmazatelnou a svébytnou stopu, bez níž by tato krajina nebyla tím, čím se stala, jakou dosud je a snad i bude, pokud ji dokážeme vidět, vážit si jí a také ji chránit.
Miloš Šejn
3. května 1999
Projekt architektonicko krajinářských úprav
areálu Ležáky jako doplnění fragmentu realizace Ladislava Žáka,
Škola konceptuální tvorby M. Šejna a Škola architektury E.Přikryla AVU,
spolupráce R.Švácha a V.Cílek, 1998
zachovat Žákovu koncepci
vytipovat stromy, jež autor zamýšlel jako součást svého projektu a zvýraznit je
březová alej, buk, borovice vejmutovka, smrk (stromy jsou v terénu dobře
rozeznatelné díky svému stáří)
pročistit cestu od Ležáků ke kříži kovovému na vrcholu a obnovit ji (nové
porosty až na velmi spontánní houštiny zachovat)
zbytky políček ve stráni odvrácené od Ležáků zvýraznit
mechy porostlý lom v ostrohu nad potokem Ležák pročistit , vetší stromy zachovat
pětiboký jehlan v centrální zóně památníku zbrousit o půl centimetru a přetesat
nápisy dle Žákovy koncepce (novinová zpráva z dobového tisku – viz publikace
Ležáky 1945)
cesty kolem tohoto místa zbavit asfaltového krytu, zúžit a předláždit místním
lomovým kamenem
pročistit a doplnit kanál kolem bývalého mlýna
původní pomníkový kámen, nyní poblíž pětibokého hranolu, přenést k současné
pamětní síni
obnovit památník Kněze v místě polní hrobky a použít sem přenesený původní
sokl...
Šejn, Cílek 1998
Upřesněné zadání pro školu konceptuální tvorby
Ležáky
očištění rituální funkce
využít historicky i krajinářsky daných vztahů k okolním kostelům ve Vrbatově
Týnci, Podskalí a zejména Včelákově
vypracovat program mše za zemřelé a spojit ji s tradicí církevní poutě
trasa: kostel ve Včelákově, brod, údolí Ležáky
zjistit tradici poutí v tomto kraji
zjistit vazby data poutě k církevnímu kalendáři
projednat tuto možnost s místními církevními hodnostáři a obyvatelstvem okolních
vsí
uvažovat o možnostech, jak rámec církevní poutě překročit a jak dodat další
současné prvky a jak všechno to spojit s potřebami vládní péče o tento rituál
uvažovat o hudbě, výtvarných a divadelních atributech rituálu
výsledek práce:
jeden do detailů propracovaný scénář poutě a mše, vzniklý na základě společné
práce všech studentů ateliéru
(to
předpokládá účelně si rozdělit úkoly)
M.
Šejn 1998
http://www.lezaky.cz
http://www.upce.cz/upce/cz/Univerzita/fes/fes_vs99.htm
Rudá skála / Hameau de la
Brousse, Sers, Francie
kolorovaný šedý pískovec údolní stěny, okry, rostlinné šťávy, vršená zemina,
relokace vegetace a lišejníků,
3 x 100 m, srpen 1997
realizace jako součást Body / Landscape Research Project III, Association Studio
Qo’Es
Sluneční most pro ostrovy Diomedy, 1989
projekt pro
Velkou a Malou Diomedu, Beringova úžina, dvě orientovaná kamenná zrcadla
intaktně vyřezaná do skalní hmoty vrcholů obou ostrovů (mírně konkávní oválné
plochy cca 20 x 15 m, leštěno)
v předu Malá Diomeda (USA) ozářená zapadajícícm sluncem v den zimního
slunovratu, vlevo vzadu zrcadlení na vrcholu Velké Diomedy (Rusko), vpravo
vycházející Měsíc
SUN BRIDGE FOR THE DIOMEDE ISLANDS
Project’s aim
To advantage elementary natural regularities of solar motion (winter solstice) in the area of a certain countryside. Sun’s observation connected with to the mountain as the Earth’s top is one of the oldest and essential experiences of mankind on its basis one has always realized time and one’s place in nature as in original unity of relations.
The project tries also hard to respect some experience ot the inhabitants of polar area who live in a close connection with the nature and this tradition is still living for them. The realization of the project Diomedes could lied into foundation of some intercontinental natural ritual where people from varied counries of whole world would meet on a certain day in wide range communication.
The Project description
Three surfaces of truncated irregular pyramid mantle will be formed when we cut off the rock massif on the opposite tops ob both the islands (the height about 50-65 ft). The surfaces of uncovered granite massif must be oriented in the area like this: being glazed and gilt they must work as the mirrors for the reflection of sun’s rays on winter solstice – at the moments of Sunrise, Sun’s culmination and Sunset. The phenomenon of the sun’s mirroring will be mutually observable at the same moment on both the tops of the islands from the terraces under the mirrors or on the foot of these mirrors.
For instance: the observer standing on the top of Little Diomede and observing sunris on solstice in the center of arctic nature will be able to see at the same time the reflected sunris on the the western top of the mountain panorama of the opposite Big Diomede. At the same moment another observer standing on the top of Big Diomeda and looking at the East will be able to see in front of himself at the same time sunris and a shining top of Little Diomede. A similar phenomenon – seeing the sun and a shining top at one glance will be observabled from the top of Little Diomede on the same day during the sunset. It will be analogically during the upper cilmination in the zenith. The project expects that the phenomenon will be observabled during several days with regard the rhytm of apperant sun’s motion although the chronological center of the project should have the connection with a solar local time, i.e. regardless of the problems of zone time and of international dateline.
Diomede is located on the west coast of Little Diomede Island in the Bering Straits, 135 miles northwest of Nome. It is only 2.5 miles from Big Diomede Island, Russia, and the international boundary lies between the two islands. It lies at approximately 65° 47' N Latitude, 169° 00' W Longitude (Sec. 08, T004N, R049W, Kateel River Meridian). Diomede is located in the Cape Nome Recording District. The area encompasses 2 sq. miles of land and 4 sq. miles of water. Summer temperatures average 40 to 50; winter temperatures average from -10 to 6. Annual precipitation is 10 inches, with 30 inches of snowfall. During summer months, cloudy skies and fog prevail. Winds blow consistently from the north, averaging 15 knots, with gusts to 60 or 80 MPH. The Bering Strait is generally frozen between mid-December and mid-June.
Sunrise / Sunset: Winter
Solstice 10.45 – 13.44
Summer Solstice None (darkness)
March Equinox 6.15 –
18.34
September Equinox
6.08-18.16
Svět
uvnitř světa, 1987
různobarevné písky a uhlíky na skále, 20 x 10 x 3 m, realizace v jeskyni na hoře
Kozákov, Český Ráj
Svět
uvnitř světa, 1981-1982
papír, balvany, déšť, vítr, sníh, 80 x 40 x 20 m v průběhu jednoho roku,
realizace lom na Zebíně
Padající
Slunce, 1983
soukromý rituál v noci Sv. Jana Křtitele na vrchu Zebín, oheň, Jičínská kotlina,
Trosky, hora Ještěd, mezi soumrakem a nocí
Čertova
ruka, 1979
nalezený kámen položený na skálu, Hruboskalsko, neolitická pevnost Čertova ruka
Bílá skála
/ Krkonoše, 1974
nalezený kámen uložený do skalní trhliny
XI
Skalní
obydlí v závěru cesty z Turnova přes Kavčiny na Kozlov, Hruboskalská vrchovina,
léto 1971
nalezená krajina
Mapa
nalezené krajiny, 1963
objekt, vejce Larus ridibundus L., Lhotecký rybník u Sv. Anny