SEBINO

Emanuel Room, Sv. Maří Magdaléna, první polovina 19. století,
oltářní obraz z kaple Sv. Maří Magdalény, olej na dřevě,
Městský úřad v Jičíně

Zebín – Magdaléna

Karel Hynek Mácha, deník z Krkonošské cesty, 1834

Rozmanitost byla hlavní vnadou krajiny této; milostná spanilost a vážná velebnost byly v ní spojeny jako v obličeji ….. Za ním… na půlnoc a vlevo k východu ležely v dálce u velikém půlkruhu hory Krkonošské a temnomodrý stín střídal se po velebných stupních těchto s rudožhavým světlem prvního slunce. Po pravé straně … stínily - z temných vystupujíce dolů temné kopce Kumburk a Bradlec se svými hrady a za ními, vysoko nad ně, strměla krásná hora Tábor. Z hluboké nížiny táhla se zpovolna vzhůru až k své ohromné výši a na jejím dalekotáhlém hřbetě střídaly se od paty až ku polovici její výše zelená pastviště se zlatem v dlouhých polích dozrávajícího obilí; od polovice však byla rozlehlá pole lemována temnými lesy. Sem tam se míhaly v ranní záři jednotlivé dvory a jiná stavení - bud' v ourodné planině, bud' ve stínu temnozelených lesů umístěná. Po její hořejší, o něco příkřejší polovici modraly se husté mladé lesy a v příkrém čele hory vystupovaly místy šedé skaliny z temného houští, až na nejvyšším temenu se jí bělal málo rozeznaný kostel na obzoru rudého nebe co bílá skalina strmící na krvavém moři. Právě … v polední stranu obráceným, byla daleká rovina, po nížto se ourodná pole s květoucími lučinami střídala; na obzoru jejím stál chlum Veliš, korunovaný zdmi starého hradu, a o něco blíže strměl holý kopec Zebín. Tak byla tato rozkošná krajina kol a kolem uzavřena…
Karel Hynek Mácha: Valdice, (fragment) 1836

Jak ukazují tyto úryvky básníka Karla Hynka Máchy, vrch Zebín v krajinném celku okolí Jičína patří bezesporu k nejpůsobivějším a také nejsilnějším místům Českého ráje. Vazba této lokality k celku historické krajiny sahá již do pravěku, v současnosti však nejvýrazněji vystupují vrstvy pozdního středověku a zejména pak baroku. Nezanedbatelný je i relikt čedičového lomu z konce 19. století, jenž celou historii tohoto místa v podstatě završuje.

Dnes můžeme hovořit o Zebínu jako o bonsaji v krajině Českého ráje – je to výjimečný kus přírodní situace - vypreparovaný čtvrtohorní čedičový suk, kolem roku 1700 korunován barokní kaplí a na přelomu 19. a 20. století celou kompozici završuje solitérní strom na samém vrcholu, jako živoucí protipól architektonické schránky náboženských mystérií. Rokle lomu otvírá cestu do nitra země, k magnetickému středu krajiny. Z tohoto legendárního, osudově přitažlivého místa není návratu stejnou cestou po zemi, ale pouze letem v duchovních slova smyslu. Tato ptačí, extatické cesta ze středu tajemství, je také podivuhodným uvedením do scenérie empírového obrazu kající se Sv. Maří Magdalény na oltáři kaple. Celý vrch je také, bez ohledu na to, že v baroku sloužil jako významné poutní místo, také ztělesněním hory filosofů, známým z rytin alchymistických traktátů. Vrch Zebín tak může dnes oslovit velké množství lidí nejen přímou krásou situace, ale i její mnohovrstevnatostí.

Tento charakter je určitou devízou, jež si však žádá rehabilitaci. Zejména v posledních čtyřiceti letech se dá říci, že místo pozvolna propadá určité devastaci, pozitivní vklad člověka místu neodvratně mizí.

Zatím co Zebín je zpracován a zhodnocen po stránce geologické a přírodovědné, jeho umělecko historický význam a zejména kvalita a výjimečnost jeho místa v kontextu české historické krajiny jsou téměř zcela opomenuty.

Pro podporu toho nejcennějšího, co činí toto místo místem míst je třeba přikročit k úpravám v podobě rekonstrukce a vložením nové vrstvy významu a krásy. Z toho vychází i následný návrh, jemuž by měli logicky předcházet stavebně historický, restaurátorský a statický průzkum. Podrobným terénním průzkumem by měla být vystopována a zaměřena trasa původní komunikace, jež na osnově spirály postupuje od hřbitovního kostela sv. Jiljí a zvonice k samotnému vrcholu kopce.

Na základě výsledků průzkumů bude navržena jednak rekonstrukce kaple a komunikace, a hlavně bude vypracován návrh na současnou podobu chybějících částí komplexu: nové řešení vitráží oken a jejich ochrana, nové řešení vstupních dveří a doplnění oltářní menzy. Veškeré práce budou prováděny tradičními technologiemi včetně kletovaných omítek ze speciálních pojiv a pigmentů. Okenní rámy budou vyplněny vitrážemi, jejichž tradiční barokní chápání bude na základě originálního návrhu významově posunuto použitím tenkých lamel z řezaných polodrahokamů místní provenience (chalcedony, acháty, jaspisy), zasazených v olověných výplních. V některých případech budou jednotlivé elementy této sestavy dále posunuty intagliemi (negativní reliéf), jež světelně i symbolicky posunou vyznění celého díla. Pro ochranu těchto sestav budou okna oboustranně uzavřena mezi bezpečnostní skla.

Jeden z návrhů řešení okna kaple. Nové řešení vitráží souvisí s obnovením původní fukce oken, dnes zazděných. V návrzích jsem reagoval na tradici středověkého a manýristického chápání světelného prostoru chrámu. Okna by měla být provedena jako sestava tenkých lamel z řezaných polodrahokamů místní provenience (chalcedony, acháty, jaspisy), zasazených v olověných výplních. Alternativně mohou být jednotlivé elementy této sestavy dále ozvláštněny intagliemi (negativní reliéf), jež by mohly světelně i symbolicky posunout vyznění celé práce. Pro ochranu budou zvenčí instalována bezpečnostní skla.

Vstup do svatyně by měl odrážet jednu ze symbolických rovin chrámu reprezentovanou stromem. A proto by tento charakter dveří – stromu - mohl být podpořen intarzií kůrami. V jejich středu bude otvor umožňující nahlédnutí do kaple. Oltářní menza bude doplněna o chybějící ostatkový kámen, přičemž jeho původní funkce bude nově posunuta užitím místního čedičového monolitu, vyhlazeného do matného lesku na své vrchní, mírně konvexní ploše. Součástí těchto interiérových prací bude i řešení vnějších omítek kaple a pak zejména další architektonická kompozice celého vrcholu, kde vedle architektury je nedílnou součástí vrcholu kopce strom. Tento solitérně rostoucí vlajkovitý akát, vysazený v rámci krajinářských zásahů Mazánkových školek počátkem 20. století bylo nutné z hlediska ochrany florální ekologické rovnováhy zrušit roku 1996. Tuto kompozici je však třeba na vrchol kopce navrátit a proto součástí návrhu je i řešení vhodné výsadby solitérní dřeviny, nejlépe hlohu, jenž je přirozenou součástí takových exponovaných míst, jak ukazuje i příklad velmi starých hlohových solitérů na blízkém hřbetu Kozlova u Lomnice nad Popelkou. Vlastní realizace, vzhledem k náročnosti biotopu by měla být řešena ve spolupráci s RNDr. Miroslavem Vosátkem z Institute of Botany (IBOT), Research on Ecology of mycorrhizas Akademie věd České republiky v Praze, rekonstrukce vegetačního krytu pak za pomoci Planta Naturalis z Markvartic u Sobotky.

Jeden z návrhů rekonstrukce interiéru kaple – rehabilitovaná menza a nový typ „oltářního kamene“ z místního čediče, zazděná okna otevřena a vyplněna vitrážovanými okny za použití místních polodrahokamů. Samozřejmostí jsou rekonstruované vstupní dveře a vnější dřevěné okenice, jak je toho zapotřebí v tak extrémních klimatických podmínkách, jako je tento vrchol (viz kaple na podobném vrchu Vyskeři, kde se zachovala severní okenice).

Veškeré navrhované výzkumy a projekční práce odpovídají významu lokality, která je dosud skrytým a utajeným místem mimořádného významu duchovního, energetického, estetického a kulturního. Jeho síla je skryta v samotném fyzickém tvaru a hmotě kopce, který je také možné chápat jako potenciální reservoár zemské energie – ducha Matky Země, jako jeden z tisíce prsů, obrůstajících její tělo. Budova – kaple – postavená na jejím vrcholu stojí v místě, kde tato erupce dodnes vyvěrá. Svatyně není zasvěcena sv. Jiří jako na hoře Řípu, který energii země fixuje a eliminuje, ale Sv. Maří Magdaleně, reprezentující mnohem jemnější, femininní a tím i v našich krajích výjimečnou polohu.

Poznámka: Tento text je upravenou a zkrácenou verzí stejnojmenné studie, zpracované Milošem Šejnem a Petrem Uličným dne 25. září 2001.

Zebín se stromem a kaplí Sv. Maří Magdalény na vrcholu jako bonsaj.