s e j n b o h e m i ae r o s a
HODNOCENÍ VÝZNAMU A NÁVRH NA REKONSTRUKCI, DOPLNĚNÍ A VYUŽITÍ VALDŠTEJNOVA CASINA (LOGGIE) SE ZAHRADOU A OBOROU V LIBOSADU U JIČÍNA
Úvod
Odlehlá poloha Jičínska, nedokončenost a nepříznivý osud části Valdštejnova rozsáhlého projektu způsobila, že detailnější podoba casina (tzv. loggie s čestným dvorem) a zahrady zůstala donedávna částečně nepoznaná. Stavebně historický průzkum J. Muka a J. Mukové společně s L. Lancingerem, doplněný P. Uličným odkryl původní podobu samotného casina. Průzkum J. Hendrycha a M. Líčeníkové umožnil vytvoření ideální rekonstrukce podoby zahrady a obory (viz obrazová příloha). Ověření této rekonstrukce může přinést pouze podrobný archeologický průzkum, který by odhalil jak základní kostru parku v podobě teras a schodišť, tak i podobu parteru s fontánami a bazény, zmiňovanými v pramenech, a stopy květinové a stromové výzdoby.
Stavební dějiny a význam areálu casina (loggie) se zahradou a oborou.
Valdštejnův projekt na přeměnu Jičína a jičínské krajiny je dílem tak mimořádným, že nemá ani v pozdějších krajinných kompozicích na území Čech obdoby. Inspirací pro Valdštejna a jeho architekty byl nepochybně plán na přestavbu Říma Sixta V, pro samotnou kompozici lipové aleje vedoucí do casina Vignolova vila Farnese v Caprarole v Itálii, spojená osou s casinem v kaštanovém lese (obrazová příloha) a alej z Pražského hradu do Bubenče a ve Vídni. Vztah vila – casino je stejný jako Valdštejnský palác v Jičíně – tzv. Loggie, je proto možné Loggii „casino“. Jičínské casino dle ustálené terminologie obsahuje čestný dvůr a samotnou loggii.
Celý komplex Valdštejnova casina byl započat v polovině 20. let 17. století a v roce 1634, kdy Valdštejn v Chebu umírá nebyl zdaleka dokončen. Stavební práce nejvíce pokročily na třech přízemních křídlech čestného dvora, který tvoři nástup a servis k samotné loggii. Byla zde osazena všechna okna a dveře a byly započaty omítky, takže tyto objekty bylo možné již brzy využívat. Daleko méně byla dostavěna loggie. Byla sice dokončena její střecha s velkým vikýřem, chybělo ale velké schodiště spojující loggii se zahradou a vnitřní schodiště, nebyly postaveny příčky v prvním a druhém patře v místnostech za samotnou loggií, chyběly omítky, okna a dveře, stropy a podlahy. Část původních stropů se zde dodnes dochovala. Po Valdštejnově smrti veškeré práce přestaly, takže až na adaptaci přízemí v době kolem roku 1805 a předchozím využitím na sýpku, se loggie prakticky dochovala v takové podobě, v jaké byla náhle opuštěna. Loggie je tak unikátní stavbou, ze které je možné detailně vyčíst stavitelské umění ve Vladštejnově době.
Casino je založeno na svažitém terénu, který byl uměle vytvarován do řady teras. Loggie, která je vysunutá z nejvyšší terasy, kde je založen čestný dvůr, dokonale využívá efektu, který umožňuje kaskádovitost kompozice a působí mnohem vyšším dojmem. Je to také způsobeno kulisou čestného dvora odsunutého do pozadí, takže se opticky vlivem perspektivy ještě více zmenšuje. Nadřazenost loggie byla ještě zdůrazněna tím, že budovy čestného dvora se směrem do zahrady, odkud byla loggie hlavně vnímána, obracejí prostým nečleněným průčelím bez oken. Navíc jsou obě části casina – loggie a čestný dvůr - od sebe úplně oddělené. Choreografie celého představení začala příjezdem alejí od Jičína nebo Valdického kláštera do čestného dvora, kde Valdštejn a jeho hosté sesedli nebo vystoupili z kočárů a vešli do přízemí loggie. Odtud mohli vejít na velké oválné schodiště po levé straně, které mířilo do dvou vyšších pater anebo vstoupili do osmiboké prostory po pravé straně, která sloužila jako representační místnost. Ze střední místnosti, do které se vcházelo z čestného dvora, a z obou postraních prostor se vstupovalo na terasu samotné loggie – sally tereny nebo‑li přízemního sálu, jak je takovýto prostor nazýván. Z této rozlehlé terasy chráněné klenbou nesenou řadou arkád bylo možné sestoupit do zahrady a posléze do obory, která následovala za zahradou. Pozoruhodné a neobvyklé je spojení a vztah samotné loggie a tří místnostní přiložených k ní ze zadní strany. Loggie Valdštejnského paláce v Praze je sice zasazena mezi křídla přiléhajícího paláce, ale za ní samotnou je jen malé nádvoří. Izolovanost jičínské loggie upomíná na antické triumfální oblouky a vytváří tak jakousi jejich obytnou variantu. Mimořádným útvarem mělo být nikdy nerealizované oválné schodiště ve východní třetině obytného traktu loggie, které mělo být ve své době největší svého druhu v Čechách. Podobné menší schodiště bylo v naší zemi předtím postaveno pouze Rudolfem II. v letech 1602 – 1603 v tzv. Matematické věži na Pražském hradě. Přímým vzorem mohlo být rovněž slavné oválné schodiště v paláci Quirinal v Římě z roku 1583 od Ottaviana Mascarina. Kvůli změně projektu mělo být zcela odlišné druhé, poslední patro loggie. Vznikaly zde dvě pravoúhlé místnosti, z nichž jedna měla mít jako jediná z celé loggie krb, a druhá (krajní) měla obsahovat dvě vestavěné skříně. Tato krajní místnost měla být pravděpodobně vyložena dřevem, aby se mohla stát nejteplejší místností loggie – Valdštejnovou ložnicí, zatímco místnost s krbem se měla stát jeho pracovnou.
Loggie byla se zahradou a oborou propojena střední komunikací – osou, která končila v kruhovém altánku, tzv. rondelu na konci obory. Zatímco zahrada byla přibližně čtvercového půdorysu, obvod obory se směrem ke konci zužoval a zužovala se také osa, která jejím středem procházela, aby vše vyvolalo optický dojem, že je obora ve skutečnosti mnohem delší. Celá kompozice casina a zahrady má astrologický význam: na horizontu, kam její osa od casina míří, vychází slunce při zimním slunovratu.
Valdštejn stejně jako většina jeho vrstevníků byl obdivovatelem Itálie a její kultury, proto všichni jeho architekti byly Italové. Na návrhu na vile pracoval pravděpodobně Giovanni Pieroni, který zřejmě vytvořil projekt loggie stejně jako návrh na kostel sv. Jakuba v Jičíně, a Andrea Spezza, který do své smrti všechny Valdštejnovy stavby prováděl a zřejmě navrhoval i čestný dvůr. Po Spezzově smrti byl Valdštejnem povolán nový architekt Niccolo Sebregondi, který přepracoval plány loggie. Horní polovina loggie se již stavěla podle jeho nových plánů, upravujících původní myšlenku. Sebregondi navrhoval úpravy zahrady a obory, která získala shodný tvar jako jeho vila Favorita v Mantově.
Návrh na řešení obnovy loggie
Valdštejnovo casino u Jičína obsahující loggii s obytným křídlem, čestný dvůr a zahradu s oborou je tak mimořádným dílem jak v rámci Čech, tak i v širším měřítku, že vyžaduje mimořádný přístup v hodnocení a způsobu zpřístupnění. Protože se všechny části vily nacházejí v nepříznivém stavebním stavu, znemožňující prakticky jejich používání, které je nutné z hlediska jak presentace a údržby, tak i finančního přínosu, je nutné provést takové práce, které by památku vrátili k užívání. Tento nárok sebou přináší problém loggie, která diky předčasné Valdštejnově smrti nebyla nikdy zcela dokončena, a nebyla proto nikdy kromě přízemí a přechodné přestavbě na sýpku ve svém původním účelu využívána. Záměr úplného zpřístupnění loggie proto znamená jak nejcitlivější a konzervační přístup k unikátně dochovanému polotovaru, tak také nejvhodnější způsob jak stavbu doplnit tak, aby mohla plně vyhovovat funkčním nárokům. Doplňky, které bude nutné zejména do interiéru obytného traktu zřídit, by přitom měly splňovat vysoké nároky architektonické kvality odpovídající původní plánované podobě barokní stavby. Jde při tom o vytvoření jak novotvaru vycházejících z dobového stylu a specifik všech architektů, kteří stavbu navrhovali a prováděli (Pieroni, Spezza, Sebregondi), tak o navržení novotvaru reflektující současné tendence. Měřítkem by přitom neměl být pouze jen sloh, který se s odstupem času jeví vždy jako druhotný, ale kvalita návrhu a mistrovství provedené práce společně s absolutním citem pro danou lokalitu a povahu díla. V případě velkého oválného schodiště je nepochybné, že je nutné jej zřídit podle původního záměru na ústupky vynechané na obvodových stěnách, které jsou sledované stoupající řadou půlkruhových nik. Zřízení tohoto schodiště, které bylo unikátní svojí pozicí v loggii, a svou velikostí mělo být největší svého druhu v Čechách, bude i přes náročnost provedení zásadním zhodnocením a přínosem pro celý areál a v širším měřítku i pro celý krajinný koncept, v jehož středu se tato vertikální komunikace, symbolicky spojující Zemi s hvězdným nebem, nachází. Žádné jiné, než původně plánované schodiště si na tomto místě není možné představit. Archeologický průzkum v suterénu by mohl určit přesný rozměr jeho vnitřního věnce, který měl schodiště vynášet. Podle uznávaného Palladiova vzoru by měla být šířka schodiště rovna šířce vynechaného vnitřního oválu. V případě materiálu, ze kterého by schodiště mělo být zhotoveno, je možné kromě tradičního kamene zvažovat také použití dřeva jak pro stupně, tak i pro samotnou nosnou konstrukci, protože lze poukázat na dřevěnou klenbu loggie, která z ekonomických a statických důvodů nahradila tradiční klenbu zděnou. Pro provedení náročné tesařské práce v případě dřevěné varianty schodiště a pro všechny další dřevěné novotvary včetně kleneb byla zajištěna možnost získání specialistů z holandské loděnice v Lelystaatu, kde jsou prováděny kopie historických lodí autentickým, ručně prováděným způsobem. Aby bylo možné vyústit schodiště na úroveň dnešního druhého patra, bude jej nutné o dva metry snížit proti plánované výšce nebo při zachování původní výšky zřídit přístup do druhého patra krátkým samostatným ramenem vedeným z vrcholové podesty hlavního oválného schodiště. Postavení oválného schodiště počítá i s odkrytím zazděných nik v přízemí pod klasicistní omítkou. Secco, které zde zdobilo dodatečně zřízený taneční sál, je dnes prakticky do té míry fragmentárně dochované, že jej výstavba schodiště již nijak vážněji nemůže poškodit. Vzhledem k tomu, že suterén s prvním a druhým patrem schodiště je dodnes na rozdíl od přízemí neomítnut, je nutné zvažovat možnosti jejich optického sjednocení. Omítání režných stěn novou omítkou se však nejeví vhodné vzhledem k unikátnosti dochovaného stavu. Vrchol schodiště bude možné zakrýt dřevěnou kupoli otevřenou ve vrcholu do podkroví. Z mezipodesty při severní stěně suterénní části schodiště bude zřízen přístup k sociálním zařízením, vybudovaným v podzemí pod terasou čestného dvora. Zde je možné také zřídit podzemní komunikaci mezi loggií a východním křídlem čestného dvora, odkud by byla loggie zásobována.
Protože příčky mezi jednotlivými místnostmi prvního a druhého patra byly postaveny jen zčásti nebo vůbec, bude je nutné z praktického hlediska a také z důvodu srozumitelnosti struktury objektu dokončit. Příčku mezi střední a západní místnosti je možné sroubit z dokonale proschlých trámů rozdělujících kdysi patra barokní sýpky. Tytéž trámy je možné s úspěchem použít také pro nové stropy. Pro evokaci původního Valdštejnova záměru se nabízí možnost instalování krbu ve střední místnosti druhého patra podle dochovaných krbů ve Valdštejnově paláci v Praze a v Jičíně, a dřevem vyložené ložnice podle stropu v jezuitské koleji. Je jistě zarážející, že je obytné křídlo loggie tak dokonale zakryté a že jediné okno, které mělo umožňovat z jejich místností vnímat celou nákladně a umě budovanou kompozici založenou na hloubkové ose, bylo ještě v průběhu stavby zaslepeno. Úzká trhlina, která později oddělila téměř celou zazdívku okna od obvodové stěny, je inspirativním motivem k prodloužení teto spáry až do exteriéru, kde by byla téměř neviditelná, aby tak umožnila opětovné vizuální spojení interiéru loggie s krajinou. Kromě této možnosti je k vizuálnímu propojení loggie s hlavními osami Valdštejnovy krajinné kompozice možné adaptovat podkroví, kde byl podle písemných pramenů původně zřízen minimálně jeden dřevený vikýř. Prostřednictvím menšího schodiště vedoucího z druhého patra bude možné dosáhnout úrovně velkého schodiště, tak i podkroví, protože podle dochovaných stop nemělo velké oválné schodiště vést výše než do druhého patra.
Zvláštní způsob řešení vyžadují fasády loggie. Obnovení zazděných oken prvního a druhého patra v bočních průčelích bude znamenat nečekané znejasnění, protože tato okna byla navržena od počátku mimo osu slepé arkády členící boční průčelí, a horní okno dokonce zřejmě zasáhne bezprostředně samotnou arkádu. Dvorní fasáda byla díky mnoha změnám při změně projektu narušena natolik, že její dokončení nelze provést, aniž by nedošlo k demolici některých originálních částí, k čemuž by jistě došlo byla-li by tato fasáda původně dokončena. Jediným řešením zbývá tuto stranu zakonzervovat ve stavu, v jakém se nalézá a opticky ji sjednotit zakrytím obnovených žaluziových oken klasicistní fasády, s výjimkou oken druhého patra a hlavního vstupu, kde jsou navržena nová ostění vycházející z tvarosloví A. Spezzy nebo N. Sebregondiho. Zcela výjimečný v současném českém architektonickém a památkářském klimatu je návrh řešící vnitřek sally tereny. Podobně jako vnitřek pražské loggie i interiér loggie jičínské měl být pravděpodobně dekorován štukovou a malířskou výzdobou, která zřejmě nebyla nikdy započata, a k niž se dosud ani nenašly žádné původní návrhy, pokud byly vůbec zpracovány. Navíc místo tří kamenných portálů s bohatě členěnými nástavci, které měly být osazeny v průchodech do schodiště, polygonu a střední místnosti spojující zahradu skrze loggii s čestným dvorem a hlavní komunikaci, byly později osazeny sice jemné, ale proporčně a materiálově neodpovídající dřevení klasicistní rámy. Jestliže tytéž rámy zapadají do interiéru obytného křídla loggie, kde spojují dva přízemní klasicistní sály, působí vzhledem k dominantnosti exteriéru loggie dost nepatřičně. Návrh proto počítá s osazením nových kamenných portálu s nástavci podle tvarosloví A. Spezzy. Nad novými portály jižní stěny interiéru loggie budou podle návrhu prof. Miloše Šejna vytvořeny monumentální malby jejichž umístěním, vztahem k místu, motivy a způsobem provedení vrcholí a zároveň se prohlubuje význam loggie v jičínské krajině. Stěna loggie otočena do zahrady s oborou a dále do krajiny je chápána jako membrána, která zachytává celou okolní krajinu ve všech viditelných a skrytých rozměrech a zároveň ji jako velké zrcadlo odráží zpět. Tento velký obraz lze také vnímat jako jakousi mentální mapu místní krajiny a jako obraz Mikrokosmu – našeho světa odrážející Makrokosmos – nadřazený svět duchovní. Vytvoření takového obrazu najde jedinečné vyjádření dnešní vnímaní krajiny a vyrovnává se s posláním Valdštejnovy stavby.
Návrh na řešení obnovy zahrady
Obdobným způsobem jako loggie by mohla být řešena také rekonstrukce a doplnění zahrady s oborou navržena na základě ideální rekonstrukce zahrady zpracované J. Hendrychem a M. Líčeníkovou (obrazová příloha), která by měla být v detailech ověřena archeologickým průzkumem. Na základě rozboru zjištěné situace bude možné s pomocí realizovaných dobových příkladů a vzorníků provést ucelenou rekonstrukci základní kostry parteru včetně z části dochovaných obvodových zdi. Do této struktury bude vložena nová vrstva oživující zahradu autentickými díly provedenými podle výtvarných návrhů dalších autorů (vyzván byl také J. Švankmajer) evokující manýristickou „pozemskou“ zahradu jako protiklad k fyzické i duchovní vertikalitě loggie. Podobně jako v případě loggie i zde by mělo dojít vedle pietní rekonstrukce ke zcela svébytnému a umělecky náročnému doplnění zaniklé zahrady prostřednictvím mimořádného spojení práce výtvarníka a architekta vyrovnávající se s tradicí historických staveb a Valdštejnova díla vůbec, které si bez vzájemné spolupráce nelze vůbec představit. Prohloubení programu náplně zahrady do současnosti a originalita řešení budou stalým prostředkem lákajícím k navštívení zahrady s celým areálem a jičínskou krajinou. Podle dochovaných Valdštejnových příkazu by měla být před loggií zřízena hlavní fontána na ose zahradní kompozice, ze které bude voda vedena do čtyř menších fontán čtvercových. Dva bazény na poslední terase zahrady, do kterých voda ústila a které jsou dnes zarostlé vzrostlými stromy obory, by měly být obnoveny jen v náznaku. Zcela by měly být obnoveny kamenné zdi s balustrádou a schodiště oddělující jednotlivé terasy. Vedle neměnné části zahrady by některé části mohly být vyhrazeny pro neustále se měnící parter například prostřednictvím velkých „živých“ soch z pestrobarevně osázené drátěné konstrukce. K zázemí zahrady by měl být k dispozici suterén loggie. Nešťastné protnutí zahrady železniční trati sice znemožňuje úplnou rekonstrukci zahrady, neznamená však dnes vážný rušivý moment, a z určitého pohledu dokonce vjezd vlaku do zahrady přináší nečekaný moment překvapení, charakteristický pro manýristické zahrady. Z tohoto důvodu je možné trať přijmout za součást celkového řešení. V případě rekonstrukce zahrady a vybavení parteru výtvarně a finančně náročným zařízením je nutné zajistit hlídatelnost zahrady, proveditelnou pouze úplným propojením obou částí zahrady a tedy zřízením zavíratelných bran pro vjezd vlaku. Podle dochovaného fragmentu svázaného se zdivem groty je zřejmé, že ohradní zeď dosahovala původně značné výšky, jejíž obnovení tak mimo jiné zajistí dostatečnou bezpečnost. V rámci obory je nutné počítat s obnovením hlavního průseku případně s dalšími postranními průseky, které se rýsují v její struktuře. Hlavní průsek by měl byt znovu osázen alejí, jejíž šíře se směrem k rondelu na konci obory zužuje, aby tak vyvolala dojem větší délky. Podle výsledku archeologického průzkumu by měl být také obnoven rondel uzavírající oboru, původní podoba rybníku v oboře a alej vybíhající z obory dále do krajiny jak je dokumentována historickými mapami. Podle starší situace by měla být obora obehnána dřeveným plotem neseným kamennými pilíři.